Usměješ se? (Osamu x Suna)

5

Pohled Osamua:

Momentálně se třesu jako nějaká krysa z laboratoře. Proč je ten třeťák tak děsivý? Doufám, že tenhle rok přežiji ve zdraví, protože už teď mám problém s Mrs.Pískle a nepotrebuji mít další s ním.

Naše přivítání, nebo spíše první trénink se seznámením začal. Nejdříve se představil 3. ročník. Zjistil jsem, že ten kluk co nám vynadal se jmenuje Shinsuke Kita a je kapitánem týmu, poté přišlo představení ostatních, ale to jsem moc nevnímal, protože proč bych měl že? Po představení konečně začal trénink. Z jednodušeně akorát zkoušeli, co všechno umíme nebo co musíme zlepšit.
_

Asi nikdy jsem se na konec tréninku netěšil tak moc, jako dnes. Oproti tréninku co byl na nižší střední, bylo tohle úplný peklo. A ještě větší peklo bylo dojít domů. Už v polovině cesty jsem měl chuť si prostě lehnout na chodník a zůstat tam celou noc. Nechápu, jak po tohle nemůže být Suna unavený. A když už jsme u Suny, tak je to pěkný lhář. Ptáte se proč? On mi tu řekne, že umí jen předčítat smeče, ale o tom jeho divným způsobu smečování mi neřekne vůbec nic. Možná vás ještě zajímá, jestli jsme za tu hádku na začátku tréninku dostali nějaký trest. A ano dostali, museli jsme běžet 10 koleček kolem tělocvičny bez triček. Akorát se nám všichni kolemjdoucí tlemili, no i když to holčičí publikum mi vůbec nevadilo.
_

Momentálně ležím na posteli a snažím se usnout. Pořád musím myslet na Sunův způsob smečování nebo spíše myslím jen na Sunu. Co je to za člověka? Jakou má asi rodinu? Má sourozence? Co když má nějaké trauma z minulosti a proto tolik nemluví? ,,Samu?" ozval se najednou ze své postele Tsumu. ,,Hm?" nechtělo se mi s ním bavit, poté hádce. O čem jsme se  hádali? Řeknu to narovinu, Tsumu začal urážet Sunu a mě to naštvalo, toť vše. ,,Tobě se Suna líbí, že jo?" Možná bych se nad tou otázkou zamyslel, kdyby to neřekl jako 12 letá holka. Už jsem mu na to neodpověděl, otočil se směrem ke zdi a šel spát.
_

Jak se říká 'další den, další utrpení'. Opět jsem musel vstávat do školy, ale při vstávání se mi zatočila hlava a já si musel zase sednout. ,,Jsi v pohodě?" zeptal se Tsumu od šatníku. ,,Jo" odsekl jsem, protože naštvanost na něho stále nevyprchala. Naštěstí jen pokrčil rameny a odešel, ale myslet si že to nechal být, byla chyba. O 20 sekund později se do mého pokoje přiřítila mamka, která mi diagnostikovala chřipku. No skvěle, tenhle týden už být horší nemůže. To jsem se ale mýlil.

Lenosti dovol mi napsat další kapitolu...

_____________________________

Tak je tu po dlouhé době další kapitola. Opravdu se moc moc moc omlouvám za dlouhé čekání, ale byl jsem nemocný, pak jsem musel dohánět školu. Jinak kapitolu věnuji Jancule2 za to, že to dlouhé čekání přežila. :D

PS: Na artu Atsumua v balením kostýmu se pracuje.

(481 slov)

-Kenchi