Usměješ se? (Osamu x Suna)

4.

Pohled Suny:

Konečně jsme se dostali do tělocvičny, nechápu jakto že Atsumu, nebo jak se jmenuje, ještě žije. Být Osamuem už by byl dávno zakopaný na zahradě. Sice jsem dost klidný člověk a hodně věcí dokážu ignorovat, ale tohle prostě nešlo, nejvíc mě štvalo to jeho 'Suno-kun'. I Osamuovi byla jeho přítomnost nepříjemná, bylo to vidět. Ale nějak jsme to přežili.

Po vstupu do tělocvičny mi bylo o hodně líp, nejen že tu bylo teplo, ale i Atsumu se konečně věnoval něčemu jinému než mě. Vydal jsem se směr šatny, avšak zastavil mě zaražený Osamu. ,,Hey Osamu jsi v pohodě?" nereagoval, proto jsem k němu došel a zamával mu rukou před obličejem, trhl sebou přesně jak jsem očekával. Samozřejmě uchechtnutí nesmělo chybět: ,,Si v pohodě?" zeptal jsem se trochu milejší tónem a ano umím být hodný, jen to nedávám moc najevo. I když poslední dobou mě můj mozek nutí se k Osamuovi chovat mileji než k ostatním lidem a vůbec nevím proč. Z přemýšlení mě vytrhla jeho odpověď: ,,J-jo jen jsem se zamyslel." ,,To neznělo moc přesvědčivě." řekl jsem jen a vydal se opět směrem k šatnám.

Rychle jsem se převlíknul a dal si mobil do kapsy. Osamu ani Atsumu nepřišli, takže jsem i trochu spěchal abych zjistil, kde byli celou tu dobu. Avšak po vystoupení do tělocvičny, mi to bylo hned jasné. Oni se za těch 10 minut ani ne, dokázali pohádat. Teď se tu perou a křičí na celou tělocvičnu. Samozřejmě pro člověka, který rád fotí a natáčí neobvyklé věci, jako já to byl hotový poklad. Nakonec z toho bylo fotek 10 a každá z jiného úhlu. Po této těžké práci, zvané focení, jsem si zalezl do kouta tělocvičny a sledoval co se bude dít dál. Po chvíli došli do tělocvičny třetí a druhý ročníky. K Osamuovi a Atsumuovi přišel kluk s bílými vlasy, odhadem byl menší než já, ale z jeho pohledu šel strach. Chytil oba dva za triko: ,,Nevím kdo jste, ale přijde vám normální se hned od začátku prát a dělat bordel?" I z jeho hlasu šel strachu, nechtěl bych být na Osamuově místě. ,,Ale no tak Kito, furt to jsou jenom malý kluci." řekl mu nějaký černovlasý kluk (pozn. Pokud se moc nevyznáte v Inarizaki, tak ten černovlasý kluk je Akagi Michinari, pozice libero). Tu větu že jsou to stále malý kluci, bych popravil na něco jako "Atsumu je děcko a Osamu se pouze nechal vyprovokovat". Ten Kita nebo jak že se to jmenuje, oba dva pustil a poslal je se převlíknout.

Po chvíli přišli zpátky samozřejmě pořád naštvaní a Osamu se vydal směrem ke mě. ,,Jsi v poho?" zeptal jsem se dnes už po třetí. ,,Jo, jen mě Tsumu naštval.",,No to jsem viděl. Ale ten třeťák co vám vynadal je děsivý co?" řekl jsem a úšklíbl se. ,,Jo, to teda je." odpověděl Osamu a oklepal se (pozn. Doufám, že víte jak to myslím). ,,Všichni pojďte sem" zavolal najednou tréner na celou telocvičňu.

A tak náš volejbalový trénink začal...

Pokračování bude určitě až za milión let, ale bude...

__________________________

Tak další kapitola je tu, sice vyšla až cca po týdnu, ale znova mi začala škola, takže jsem byl rád že stále dokážu 5 dnů v týdnu vstávat v 6 hodin ráno. A budeme dělat že jsem neusnul při hodině Chemie a kvůli tomu nespadl že židle. :D

(559 slov)

-Kenchi