Pohled Lily
Cože? Jak zná mé jméno? Nikdy jsem ho neprozradila! Byla jsem opravdu v šoku. Kdo to je? Co o mě všechno ví? Kolik mu je? V hlavě mi běhalo tolik myšlenek a otázek, na které jsem neznala odpověď. Proto jsem vytáhla mobil a napsala mu zprávu.
,,Kdo jsi sakra?! Odkud znáš mé jméno? Nikdy jsem Ti ho neřekla. Mám zavolat policii?" odeslala jsem zprávu, i když jsem věděla, že je to totální blbost.
Nemám důvod volat policii. Nemám důkaz, protože mi nijak neublížil. Byla jsem v pasti. Teď už si spíše přijdu jako já obeť, jenom, bohužel ne sexuální.
,,Já psal, že o toho tobě vím hodně. Jsem ti nablízku a vím i o tvé nejlepší kamarádce Gabrielle. Jojo, si zaslepená. Můžu klidně u tebe být kdykoliv chci, zlato" přišla mi esemeska a mě se už vážně začalo dělat nevolno. Začínám přemýšlet, že vyhodím mobil z okna a zruším své telefonní číslo. Už bych si asi neměla hrát na erotickou linku. Mobil jsem odhodila na stranu gauče a šla jsem se protáhnout. Byla jsem celá stuhlá po tom, co jsem usnula na gauči.
Šla jsem do kuchyně a přemýšlela jsem, co si vzít. Nic mě nenapadlo a ani k tomu nebyli k tomu potřebné ingredience, tak jsem se rozhodla, že si půjdu zaběhat. Nic lepšího na protáhnutí není. Vrátila jsem se zpět do obýváku pro mobil a chtěla jsem znovu zavolat Gabrielle. Přece jenom jsem v jejím domě úplně sama po párty. Naštěstí, už to tady nevypadá jako po výbuchu, ale je tu prach a potřebuje se znova vyvětrat.
Šla jsem tedy s mobilem nahoru do Gabrielly pokoje a od ní ze skříně, jsem si půjčila černé legíny a fialové tílko. Přesto jsem si natáhla tmavě modrou mikinu a v šuplíku jsem našla i sluchátka. Ty jsem si taky vzala, nasadila do uší a zapojila do mobilu. Hotovo. Můžeme vyrazit ven běhat.
Pohled Justina
Začíná se mi líbit, být ta dominantnější osoba. Já byl obětní beránek předtím, tak teď je načase to pozměnit a převrátit naopak. Bylo mi docela do smíchu, když si představím její obličej jak čte tyto zprávy. Doufám, že to nějakou chvíli udržím v tajnosti, a že jen tak nepřijde na to, že za mobilem se skrývám já.
Jelikož jsem už nemohl usnout, šel jsem do kuchyně si udělat nějakou menší snídani. Potřebuju si dneska zařídit nějaké věci, takže se rychle najím a pak si zajdu někam na velký oběd. Tak jsem si k snídani udělal jenom rohlík s džemem a nic víc. Šel jsem se nahoru obléknout do něčeho pohodlného a pak jsem vyrazil do města.
Právě teď jsem v jedné malé restauraci na konci ulice a čekám na jídlo. Všechno už mám zařízené a hotové, tak jsem si skočil na oběd. Od té párty jsem neviděl Gabriellu a přiznám se, že jsem měl docela o ní obavy. I když řekla, že jsem pošuk, tak jsem nevěděl co s ní je. Slyšel jsem jenom, jak se Lily ptala nějakého kluka, kde je a ten řekl, že jela někam na motorce s jeho kámošem.
,,Tak tady to je. Boloňské špagety. Přeji dobrou chuť" usmála se na mě číšnice a odešla. Dal jsem si první dvě sousta do pusy a začal mi vyzvánět mobil. Vytáhl jsem ho a byl jsem velmi překvapen tím, kdo volá. Přejel jsem prstem po displeji a tím jsem hovor přijal.
,,Ahoj Justine, potřebuju si s tebou promluvit. Spíš se potřebuju vykecat a někomu to říct. Už to nedokážu v sobě dusit. Přijď prosím za dvacet minut ke mně domů. Budu Tě očekávat"

ČTEŠ
Operator
FanficCopyright ©2014 |Michelle309| Jeden chlapec. Jedna dívka. Jeden telefonát... ...vzrušení