Operator

Shopping Center

Pohled Lily

Dobře, abych Vám to vysvětlila. Určitě ti myslíte, že jsem to nemohla poznat, ale opak je pravdou. V tomhle jsem hodně zkušená a tak už poznám, co je skutečné a co ne. Vím, že když jsem mu včera volala a posílala svou fotku jen ve spodním prádle, mohl se udělat. Takže, kde by najednou sebral takovou kuráž? Má něco do sebe, to ano. Že se tak náhle chopí příležitosti, mě dostat. Stalo se mi to poprvé, ale jeho pokus, byl neúspěšný.

Stála jsem uprostřed a rozmýšlela, co jsme to vlastně měla v plánu. Aha, už vím! Chtěla jsem si udělat popcorn a koukat na filmy. Vzala jsem sáček sýrového popcornu a dala jsem ho do mikrovlnky na dvě minuty. Mezitím jsem šla do obýváku, vybrat nějaký film. 

Jsem skrčená u takové větší krabice, ve které mám spoustu filmů a stále se nemohu rozhodnout. Dneska nemám náladu na žádné sladké zamilované romány, ani nemám náladu na něco akčního. Už vím. Pustím si komedii.

Vytáhla jsem film 'Dvanáct do tuctu'. Tenhle film prostě miluju. Už jsem ho viděla asi stokrát, ale nikdy mě neomrzí. Je i 'Dvanáct do tuctu 2', na který se taky koukám. Vždycky po jedničce, jdu koukat na dvojku. Když mám blbou náladu, rozveselí a pobaví mě to. I když, momentálně mám skvělou náladu.

Dala jsem disk do přehrávače a odešla zpět do kuchyně, pro krásně vonící sýrový popcorn. Vyndala jsem ho a nasypala do misky. K tomu jsem si vzala celou krabici pomerančového džusu a šla do obýváku. Ano, nejlepší kombinace. Pomerančový džus a sýrový popcorn, ale každý máme jiné chutě. Film se začal přehrávat a já se spokojeně uvelebila. 

Už asi po prvních pěti minutách jsem se musela smát. Film k nezaplacení.

Po asi hodině, jsem se probudila s rukou v misce a hlavou sklopenou v klíně. Jak komická poloha. Film stále běžel, ale já se rozhodla, že tenhle kousek ještě dokoukám. 

Film skončil a já uslyšela svůj mobil. Natáhla jsem se pro něj na stůl a koukla, kdo volá. Gabriella.

,,Ano?" 

,,Ahoj Lily, nechceš si zajít do nákupního střediska?" zeptala se a mě hned něco napadlo!

,,Jasně! Jasně, že půjdu. V kolik a kde si dáme sraz?" zakousla jsem se do rtu.

,,Tak ve tři hodiny v nákupáku u fontány?" 

,,Platí" odpověděla jsem a zavěsila. Vyletěla jsem z gauče a běžela nahoru do koupelny. Musím se jít znova osprchovat, protože jsem cítit po sýru a jsem trochu zpocená. Fuj. 

Svlékla jsem se znova oblečení a dala si rychlou sprchu. Bylo něco po druhé a já moc času neměla. Byla jsme hotová a šla jsem zpět do pokoje. Ze skříně jsem si vzala černé legíny, černé tílko a na to lehký dlouhý růžový svetřík s potiskem. Šla jsem zpátky do koupelny, abych se nalíčila. Řasenka, make-up, stíny a tyhle věci. 

Byla jsme hotová a šla jsem dolů. Ten bordel s popcornem uklidím potom. Doladila jsem to kabelkou a mohlo se vyrazit.

Pohled Justina

Byl jsem naprosto v šoku a ohromen. Nevím, jak tenhle pocit mám popsat. Je to takové divné. Jak může někdo poznat, zrovna tohle? Už se mi to nějak nechce řešit, ale vím, že mi to bude vrtat hlavou celý den. 

Jelikož moji přátelé už odešli, rozhodl jsem se, že se vrátím do centra. Naše operátorská firma, je vlastně hned vedle nákupního centra. Je tady velmi rušno. Má to své výhody i nevýhody. Nemusím chodit daleko na obědy, taky si hned po práci můžu zajít něco koupit. To je docela fajn. 

Vrátil jsem se opět do našeho centra a usedl za svůj stůl. Aktivoval jsem svůj pracovní mobil, tudíž zase se mohli dovolat i mě. Když někam jdeme, třeba i na záchod, musíme svůj mobil vypnout či deaktivovat. Je to kvůli tomu, protože, kdyby se mi snažil někdo dovolat a potřeboval poradit, nebudu tady. Proto si ho vypínáme a tím to směřuje k někomu jinému. Snad to chápete a víte jak to myslím.

Bylo něco kolem páté hodiny a mě už začínala pomalu, ale jistě bolet hlava. Vytáhl jsem si ze svého šuplíku prášek, který jsem následně zapil vodou. Rozhlížel jsem se po kancelářích, ale nikde nic zajímavého nebylo. 

Najednou mi někdo poklepal na rameno. Otočil jsem se za sebe a viděl jsem svého kolegu Troye.

,,Ahoj, potřebuješ něco?" zvedl jsem se a protáhl se. Věčné sezení na nepohodlné židli není dvakrát příjemné.

,,Ahoj, musím za šéfem, ale chtěl bych Tě o něco poprosit" 

,,Jasně, poslouchám. O co jde?" usmál jsem se.

,,Já jenom, jestli by si mi neskočil koupit vedle do obchoďáku nějaký náramek nebo řetízek. Víš, moje dcera má dneska narozeniny a říkala, že by chtěla nějaký šperk a já teď nemám čas" řekl sklesle.

,,Určitě tam zajdu" řekl jsem a musel si deaktivovat telefon. ,,Jo a ještě něco. Co mám přesně vybrat?" zeptal jsem se při odchodu.

,,To nechám na tobě. Tady máš peníze a kup něco. Budu ti moc vděčný" děkovně se na mě usmál a já jenom přikývl hlavou. Šel jsem tedy do nákupního centra, do nějaké bižuterie. Vybral jsem náramek, na kterém bylo napsáno Believe. Doufám, že se jí to bude líbit.

Když jsem šel zpátky, procházel jsem okolo fontány a zaujala mě jedna dívka. Tmavě hnědé vlasy a na pohled křehká jak porcelánová panenka. Do očí jsem jí neviděl. Zrovna vytahovala mobil a začala někomu volat. V tu chvíli mi začal vibrovat mobil. Náhoda?