Memories [CZ]

Chapter 8

ADAM’S POV

Nevím, co mě donutilo jí tak najednou políbit, ale v tu chvíli jsem si připadal, že bych bez doteku jejích rtů umřel. Zapletl jsem jí ruku do blonďatých jemných kudrlinek a přitáhl si jí, stejně, jako ona, k sobě. Druhou ruku jsem jí položil na pas a tím upevnil svůj stisk, ve kterém jsem jí držel.

Najednou se ode mě odtáhla se smíchem a já jí naprosto nechápavě sledoval. Netušil jsem, co se stalo, že se musela odtáhnout, ale víc mě teď zajímalo, proč se směje. „Pamatuješ si taky, co se stalo následující ráno?“ povytáhla dokonale upravené obočí a s roztomilým úsměvem, jenž zdobil její tvář, na mě hodila tázavý pohled.

„Jo.“ Zabručel jsem a přimhouřil oči, načež jsem se ještě zamračil. „Moc dobře.“ Dodal jsem a pustil jí ze svého sevření.

*Flashback*

 

Probudil jsem se a porozhlédl se po pokoji. Zamračil jsem se nad faktem, že tohle není můj pokoj, jelikož nemám stěny vymalované do světle fialové a ani nemám bíle laděný nábytek. Po chvíli si dokonce uvědomím, že se má ruka mírně a pomalu nadzvedává, kouknu tím směrem a uvidím Liv, která s mírně pootevřenými rty vytvarovanými do jemného a spokojeného úsměvu spí. S blonďatými vlasy rozprostřenými na polštáři vedle mě vypadá, jako anděl.

Ležela na zádech a její jedna ruka přidržovala tu mou, která byla přehozena přes její bříško. Při každém nádechu se zvedla i má ruka. Druhou ruku měla volně položenou podél boku a mizela pod peřinou, kterou měla do pasu. Ležel jsem k ní bokem a druhá ruka sloužila jako polštář pod mou hlavou.

Olivia se najednou mírně zavrtěla, jako by ucítila, že jí pozoruji a následně rozespale otevřela oči. Nevšimla si hned, že tam jsem, jelikož chvíli ležela a koukala do stromu. Následně se zamračila a pohlédla na mou ruku přehozenou přes ni. Pohledem doputovala až k mé tváři, a když mě spatřila, po zamračení nebylo ani stopy a sladce se usmála. „Dobré ráno.“ Zašeptala tichounce a otočila se ke mně bokem, ale ani to mě nedonutilo sundat ruku z jejího druhého boku.

„Dobré ráno.“ Oplatil jsem jí to a ruku zpod mé hlavy vytáhnul a hned jí pohladil po tváři. Ona mou ruku chytila a políbila její hřbet. Přetočila se v mém náručí zády ke mně a přitulila se ke mně blíž. Mou ruku stále držela v zajetí její dlaně a já cítil, její dech, který se odrážel o hřbet ruky. „Jak ses vyspala?“ zašeptal jsem jí do kůže na krku a cítil jsem, jak se mírně zachvěla a já se nad její reakci ušklíbl.

„Lépe to už ani nešlo.“ Odpověděla s jasným úsměvem v jejím hlase. Tahle odpověď mi naopak na rtech vykouzlila úsměv a já věděl, že s ní bude všechno úplně jiné, než s kteroukoliv jinou. „Zůstaneš na snídani?“

To mě trochu zaskočilo a já začal přemýšlet nad tím, jak bychom jejím rodičům vysvětlili, že jsem u ní přespal. „A co řekneme tvým rodičům?“ zeptal jsem se potichu s jasně rozpoznatelnou obavou v hlase.

„Rodiče nebyli doma. Jeli k babičce a dneska se vrátí asi až na oběd, nebo odpoledne.“ Řekla pobaveně, jelikož určitě tušila, na co jsem myslel.

„Tak jo.“ Přitakal jsem a Olivia se najednou energicky vyšvihla nahoru s širokým úsměvem na tváři. Zmateně jsem si jí prohlížel a ona se jenom zasmála.

„Tak vstávej, musíme udělat tu snídani.“ Koukal jsem na ní, jako na blázna. Před chvíli se probudila a už je plná energie. Já jsem se probudil dříve a i tak bych si ještě lehnul a usnul. „No tak pojď, ty ospalče.“ Řekla a zamířila si to ke své skříni. „Můžeš jít dolů do kuchyně a já se zatím převleču.“ Na tuhle větu jsem musel vstát a odejít, když se převlékala. Po schodech jsem přešel do kuchyně a sedl si na barovou stoličku u linky.