Memories [CZ]

Chapter 10

ADAM'S POV

Nechápal jsem, proč si myslí, že něco porušila. Byla k tomu vlastně donucená mým porušením. Nikdy bych si tohle nedovolil udělat, kdybych věděl, že jí tolik ublížím. Tušil jsem, že bych si to uvědomil i ve stavu, ve kterém jsem byl. Liv vždycky plnila sliby, ale k tomuhle porušení byla hnusně donucená. Nebyl den, kdy bych na ten slib nemyslel, kdy bych nemyslel na to, když mi řekla, jak se se mnou cítí, když mi to slíbila a měla přitom zavřené oči a já jí mohl skenovat pohledem celou tvář. Už tehdy jsem jí nehorázně moc miloval.

„Mám nápad," šeptla a já jsem se od ní vzdálil, ale ona se ke mně zase trochu blíž posadila a sklonila hlavu k rukám, kde si loupala nehty. Byla nervózní, tohle dělala vždycky, když byla nervózní. „Co kdybychom začali znovu? Bez toho, co se stalo, bez té jedné špatné noci a s čistým štítem, prostě znovu, žádné chyby, žádné opouštění, žádné odstěhování a každodenní polibky?" u posledního se na mě usmála a já jsem se musel díky jejímu úsměvu usmát taky. Byla tak nádherná, když se usmívala... Zaregistroval jsem, že se opět přišoupla blíž ke mně a koukala mi do tváře, kvůli reakci na její návrh. „Tak co?" špitla už skoro bez naděje, ale já netušil, jak jí odpovědět.

Co když jsem s ní, jenom jí ubližuju? Já jí přece nechci ubližovat, ne jí. Chci, aby tady zase bydlela, chci, aby se na mě usmívala, přesně tak, jako před chvíli a chci každodenní polibky a ze všeho nejradši bych vymazal tu jednu velkou chybu, která mě i jí změnila život a můj určitě k horšímu. „Dobře," nakonec jsem přikývl, ale dlouho jsem váhal, nebyl jsem si jistý, jestli to chce skutečně i ona, i když mi to navrhla. Liv se během vteřiny na tváři objevil usměv a skočila mi kolem krku a nohy mi obmotala kolem pasu. Cítila jsem její dech na mém krku a užíval jsem si vůni jejich vlasů. Upevnil jsem naše objetí, když jsem jí objal svými pažemi kolem hubeného tělíčka a pevně si jí u sebe držel.

„Už nikdy nechci být od tebe," zamumlala mi do krku a já se jenom pousmál, protože přesně to jsem chtěl i já.

„Nemáš hlad?" zeptal jsem se po chvíli, co jsme takhle seděli. Olivia zvedla pohled a rychle přikývla, ale pořád na tváři měla ten krásný úsměv, s kterým vždycky vypadala neodolatelně. „Tak pojď," opatrně jsem jí ze sebe sundal, ale než jsem stihl vstát, krátce mě políbila a pohladila po rameni.

Než jsem se nadál, už stála v kuchyni u ledničky a hledala tam něco, co by mohla uvařit. Vstal jsem a šel směrem k ní, zatímco ona už vytahovala vajíčka a mléko. „Uděláme si lívance," usmála se a moc dobře věděla, že je zbožňuju.

*Flashback*

„Ne, to neplatí! Další otázku, ty nějakým způsobem musíš podvádět, jinak to není možné!" mračila se na mě blondýnka, která seděla na mé posteli a opírala se o zeď za ní. Blonďaté kudrlinky jí trčeli z drdolu do všech stran, ale i přes to vypadala dokonale upravená v šedých teplácích a růžovým volným tričkem, které jí končilo těsně u gumy tepláků.

„Tak dobře, ptej se," dopřál jsem jí další otázku, jelikož jsem uhodnul už třetí otázku o ní.

„Tak jo, moje nejoblíbenější barva. Za a světle fialová, za b bílá nebo za c vínově červená," ďábelsky se na mě usmála a čekala na mou odpověď.

„Všechny, nemáš oblíbenou bravu, už jsi mi to říkala," namítl jsem a ona se jenom zamračila. Neexistoval ani jedna informace, kterou jsem o ní nevěděl za rok, co jsme spolu. „Jsem na řadě?" poraženecky přikývla a já si začal pečlivě rozmýšlet otázku. „Moje oblíbené jídlo. Za a palačinky, za b pizza a za c lívance." Zakřenil jsem se na ní a byl jsem si jistý, že to neuhodne.