Memories [CZ]

Chapter 12

ADAM'S POV

„Adame?" zašeptala váhavě Olivia, když uklízela poslední talíř do myčky a následně jí zavřela. Rozpačitě se opřela o linku zády a opět na mě váhavě koukla.

„Co?" přimhouřil jsem na ní oči a snažil se rozpoznat, co se děje. Věděl jsem, že svojí nervozitu nepředstírá, jelikož by jí v očích hrály jiskřičky, ale po těch právě teď v jejích očích nebyla ani zmínka.

„Já jenom... můžu se na něco... zeptat?" zeptala se a sklopila pohled k nohám, které měla zakryté světle růžovými ponožkami, nad čímž jsem se pousmál. Pomalu jsem k ní přešel a jemně jí pohladil bříšky prstů po boku.

„Co se děje, Liv?" zašeptal jsem jí do vlasů.

„Mě... mě jenom tak napadalo, že... jestli... měl jsi někoho jiného za ten rok?" zašeptala a neodvážila se na mě byť jenom podívat. Udělal jsem krátký krok dozadu a pozvedl jí hlavu, abych jí viděl do očí.

*Flashback*

„Kámo, musíš se vzchopit! Seš jak baba, Adame. Sedíš zavřený v bytě už dva týdny, neholíš se a vsadím se, že osobní hygiena už ti dávno nic neříká," nadával můj nejlepší kámoš, kterého jsem omylem pustil do bytu. „Bože, už toho mám plné zuby. Pomalu mi ani nezvedáš mobil a jenom čumíš do toho blbého okna! Ne, konec. Jdeme do baru. Zvedni se," poručil a když jsem nic neudělal, pomohl mi a táhl mě směrem ke koupelně.

„Nicolasi, já nikam nejdu," zaprotestoval jsem, sice chabě, ale snaha se cení. Ovšem ne v tomhle případě. Vůbec mi to nepomohlo, byl jsem vtlačen do koupelny, abych se podle jeho slov ‚zkulturnil'.

„Adame, varuju tě. Pokud to neuděláš sám, okoupu tě a oholím sám," začal vyhrožovat. Už už jsem zavíral dveře koupelny, aby se ke mně nedostal, ale stihl ještě dodat: „Nezapomeň se oholit i dole, protože dneska si užiješ!" křikl. Jenom jsem nad ním protočil oči, ale udělal jsem, co řekl.

**

Seděl jsem u baru a sledoval zlatavou tekutinu ve skleničce, s kterou jsem točil a různě jí míchal. Upřímně, neřešil jsem tu hudbu a hluk kolem mě, myšlenkami jsem byl u Olivie. V hlavě se mi točili otázky jenom kolem ní. Co teď dělá, když já jsem tady? Jak se má? Je na tom stejně jako já? Kdyby tak věděla, jak moc mi chybí a jak moc mě bolí každá myšlenka na ní před tím, než ode mě odešla. Vlastně jsem si nedokázal v hlavě vybavit jinou vzpomínku, žádnou šťastnější, jenom tu, kde přede mnou brečí mou vinou a kde je zničená. Absolutně rozbitá.

„Neruším?" ozval se vedle mě hlas a já mírně natočil hlavu a prohlédl si poměrně vysokou kudrnatou zrzavou dívku, která na mě mrkala hustými řasami, pod kterými se jí schovávaly dva zelené smaragdy. Nos měla mírně posetý malými pihami, které neměla jen tam, ale i na hrudi. Když už jsem u její hrudi... „Ehm, můžu se posadit?" zeptala se mě opět, když jsem jí nedal odpověď. Ovšem teď jsem pouze přikývl a ona se posadila na barovou stoličku vedle mě a položila si tam svoje Martini. „Nešťastná láska?" zeptala se mě a já se jenom zamračil. „Sám v baru s wisky a ani nekoukáš na nějaké holky, s kterou by sis užil, takže tuším, že čerstvě po rozchodu. Podvedla tě?" Na můj vkus mluvila moc rychle a moc.

„Ne, já jí," uvedl jsem vše na pravou míru.

„Potom nechápu tvojí skleslost," ušklíbla se a upila svého pití.

„Miluju jí," dodal jsem.

„Hele, fešáku, kdybys jí miloval, nepodvedl bys jí," vyvrátila mi to.

„Byl jsem opilej," řekl jsem mírně naštvaně a zamračil se na ní.

„Dobře," vzdala to a zvedla ruce. Zvedla se a chtěla odejít, ale najednou se zastavila a s šibalským úsměvem se na mě podívala. „Můžu ti pomoct na ní zapomenout," vrátila se ke mně o krok zpět a pohladila mě po noze. Chvíli jsem nic neříkal a jenom sledoval, jestli to myslí vážně. A myslela. „Nezávazný sex, jenom uspokojení," lákala mě dál. Vytrhl jsem jí nohu a zbytek své skleničky jsem vypil na ex. Peníze jsem hodil na bar a zvedl se. Zrzka se potěšeně usmála a chytila mě za ruku a vedla ven z baru.

Už když jsme byli venku se na mě vrhla a začala mě líbat. Chvíli jsem nic nedělal, ale nakonec jsem to vzdal a líbal jí na zpět. Nebylo to jako s Liv. Bylo to živočistější a vášnivější. Ale Olivia taky dokázala být vášnivá a sakra hodně. Nemysli na ni! Vykřiklo mé podvědomí a já dotáhl zrzku bez jména do taxíku, který nás odvezl ke mně. Celou cestu mě zelenooká dívka líbala, ať už na rty nebo na krk, ale líbala. Když jsme vystoupili před mým domem, zaplatil jsem a šel k vchodu. Vešli jsme do domu a došli jakž takž k výtahu, který jsem přivolal.

Opřela mě o dveře výtahu a opět mě začala líbat. Matně jsem si uvědomoval, že je štěstí, že máme recepci za rohem a ne přímo v dohledu. Když se otevřeli dveře výtahu málem jsem spadl na zem, ale nějakým zázrakem se mi to podařilo ustat a já zrzku opřel a stěnu výtahu a pomalu jsem jí začal sunout ruku pod sukní nahoru. Když jsem narazil na místo, kde by MĚLA mít kalhotky, zjistil jsem, že tam chybí. Usmála se do polibku, který jsem jí zrovna daroval. Všiml jsem si, že její ruce nezůstaly pozadu, jelikož jsem už měl odepnutý pásek.

Najednou jsem si uvědomil, že jsem nestiskl tlačítko mého patra a výtah stále stál, i když dveře byli už zavřené. „Sakra," zamumlal jsem a natáhl se po tlačítku mého patra. Zrzka se jenom uchechtla, ale já jí zase začal žhavě líbat a dobývat se opět pod její sukni. Začala mi vzdychat do rtů, když jsem začal s předehrou.

„Bože, to je tak..." uslyšel jsem jí mumlat, když jsem jí začal líbat na krku. Hlavou mi proběhla vzpomínka na Liv.

„Sakra," zaklel jsem znovu a odskočil od zrzky, která na mě zklamaně a nechápavě koukala. „Tohle ne," zavrtěl jsem hlavou. „Bože..." Projel jsem si rukou vlasy a prohledl si zrzku. Před chvíli byla ještě přitažlivá, ale teď se mi hnusila. Hnusilo se mi na ní všechno. Oči, rty, pihy i ty vlasy.

Vyrušilo mě cinknutí dveří výtahu a já urychleně vylezl ven. „No to si děláš prdel!" křikla po mně, ale dveře se zavřely a já se porozhlédl. Ani mě nepřekvapilo, že jsem v jiném patře, než bydlím.

*End Flaschback*

„Jednou jsem to zkoušel, ale nešlo to. Nedokázal jsem na tebe přestat myslet," zašeptal jsem a celou dobu jí koukal do očí. Objevila se v nich bolest, ale hned na to zmizela. Chvíli jsem nevěděl proč, proč mi t nevyčítá, ale potom mi to došlo. „Tys někoho měla?" zeptal jsem se doufajíc v zápornou odpověď.

Další kapitolka, která není zkontrolovaná, takže schovívavost prosím :D Fakt je možné, že tam bude dost chyb a hlavně ve szavbě vět