Nehoda [Iwaoi]

Řekni něco...

Na papíru bylo.

,, Vím co se jim stalo a proč jsem tu.,,

,,No... kromě nich si v podstatě nikoho neměl...,, Jen se na mě díval a pak ukázal prstem na mne. ,, Chceš vědět něco o mě?,, Jen kývl hlavou. ,,No jméno víš. Jsme tedy spolu ve volejbalovém týmu. My dva se známe asi od čtyř let. Chodili jsme na stejnou základku a teď i na střední. Občas to sice mezi námi tak nevypadá ale vždy jsme byli nejlepší přátelé. Trávili jsme spolu většinu času. I když tě peskuju občas za to jak se chováš tak tě mám opravdu rád. Nevím co bych ti jako přímo o mě měl říct to vše musíš posoudit sám..,, a pak zase něco psal na papír.

,, Mám pár otázek...
1. Kde bydlím?
2. Chodíme spolu?,,

Napsal jsem co mě zajímalo. Nemám tušení kde bydlím a myslím si že on to bude vědět. A za druhé...docela mě přitahuje...je milí, sympatický a hezký kluk. Upřímně bych se divil kdyby jsme spolu nebyli. Když si to přečetl tak zrudnul. Podíval jsem se na něho tázavě a čekal na odpověď.

Jeho první otázku jsem docela i čekal ale tu druhou opravdu ne. Proč se na to ptá? On je na kluky? Vzpoměl si na něco? Hlavně klid. ,,No bydlíš...bude lepší když ti to ukážu..,, vytáhl jsem mobil a na mapě ukázal kde bydlí a že bydlím kousek od něj. ,,A to druhé... no...ne nechodíme spolu..,, v tu chvíli se mi zdálo jako kdyby posmutňel.

Docela mě to mrzelo. Pokud ho tak dlouho znám...no tak to moc nechápu. Chodí za mnou různé sestřičky i v mém věku a může být jakákoliv ale žádná mě ani krapet nepřitahuje. Za to on ano. Potom mi začal ukazovat naše společné fotky. Většina z nich bylo z nějakého našeho zápasu. Trápí mě že si to nepamatuju ale za to mě těšili jak se u toho Iwa-chan usmíval. Pak najel na fotky kde jsme byli prý u mě. Zřejmě u mě často přespával a šlo vidět že jsme se bavili. Bohužel paměť ani po tolika fotkách nic nevypověděla. Doktor říkal že to bude dočasné v což doufám. Upřímně na různých videí a fotkách vypadám velice namyšleně a panovačně což se mi úplně nelíbí. Možná mi tohle všechno něco přinese a já budu lepším člověkem. Když Iwa-chan pořád seděl na židli a natahoval se ke mě aby mi ukazoval fotky poklepal jsem na postel jako znamení že si má sednout vedle mě. To také udělal. Dalo by se říct že se na mě trochu přilepil což mi nevadilo. Byl krapet přede mnou a tak jsem si hlavu opřel o jeho rameno a koukal do mobilu.

Když se o mě opřel lehce mi zrůžověli tváře ale nutilo mě to k úsměvu. Projeli jsme všechny moje fotky s ním a to se taky týká videí. Ještě bylo docela brzo abych odešel ale nechtěl jsem mu překážet. ,, Nemám už jít? Jako rád bych zůstal ale nechci tě otravovat.,, Kývl hlavou v nesouhlas a něco psal na papír.

,, Zůstaneš tu? Prosím,,

,, Když ti to nevadí..jen si zajdu pro něco k pití.,, A odešel jsem k automatu. Do jeho pokoje šla zrovna sestřička. Když jsem do pokoje přišel já tak hned odešla. ,,Na tady máš,, a podal jsem mu vodu. Hned jí vypil a pak si lehl. Za chvíli se začal zvedat a šlo vidět že se zlomenou rukou a nohou mu to jde hůř. ,, Pojď sem...asi chceš na záchod co?,, Jen kývl hlavou. Podal jsem mu berle a on zmizel v koupelně. Jsem zvědavý jestli si vzpomene. A kdy...si vzpomene.

S tím jak na tom jsem i když to tak strašné nebylo mi to trvalo. Když jsem přišel zpět na pokoj viděl jsem Iwa-chana ležícího na posteli a spokojeně spal. Byl roztomilý. Sedl jsem si na postel a hladil ho po tváři. Nemusím si na nic vzpomenout abych věděl jak moc ho miluju. Lehl jsem si k němu a taky usnul.

Asi jsem vytuhl protože mě začal někdo budit. ,, Vstávej... musíš už jít... návštěvy skončili. Klidně bych tě tu s ním nechala ale bohužel to nejde.,, Řekla sestřička a podívala se na Oikawu spícího vedle mě. Byl tak krásný a nevinný. Pohladil jsem ho po jeho jemných vlasech a políbil ho na tvář. Potom jsem tedy odešel i když jsem nechtěl.

Timeskip o pár dnů později...

Chodím za Oikawou každý den bez vyjímky. Zatím pořád nepromluvil a když nechce já ho do toho nutit nebudu. Většinou mu říkám co je nového ve škole nebo doma. Jinak se díváme na filmy které vždy stáhnu na noťas. Podle doktora se mu paměť má vrátit každou chvíli ale zatím si na nic nevzpomněl. Zrovna se díváme na film a je okolo páté. ,, Promiň že se ptám ale proč vlastně nemluvíš...?,, Zeptal jsem se. Nic neřekl. Nechci ho do toho nutit ale.. ,, chybí mi tvůj hlas... tvůj smích...to jak sis ze mě vždy utahoval...,, Řekl jsem.