Nehoda [Iwaoi]

Nový domov

,,...ale my se staráme o to aby se pacient uzdravil ne o to že mu zemřela rodina... dohodněte se s ním sám.,, A odešel. Ten doktor je na zabití. Šel jsem zpátky za Oikawou. ,,Jsem tu..,, a sedl jsem si k němu na postel. ,,Hele...kam chceš jít až tě pustí?,, Šlo vidět že se zasekl. Asi o tom nepřemýšlel. Pak pokrčil rameny jako gesto že neví. Za chvíli přišla sestřička s tím ať jde za ní na odběry. Moc dobře Oikawu znám a vím jak jehly nemá rád a tak jsem šel s ním.

Sestřička mě posadila na nějakou židli a už si chystala věci. Když jsem byl malý jedné doktorce se nepodařilo mi odebrat krev a tak jsem měl celou ruku od jehel. Iwa-chan si asi všiml že se bojím a chytil mě za ruku. Propletl jsem si s ním prsty a zavřel oči. Díky bohu se to sestřičce povedlo na poprvé. Šel jsem zpátky na pokoj i s Iwa-chanem a koukali jsme se z okna.

....

Pár dní uteklo jako voda a mě dnes pouštějí domů. No jo ještě já už domov nemám. Nebo si ho vůbec nepamatuju. Správně...za tu dobu jsem si vzpomněl jen na pár věcí ohledně Iwa-chana ale nic víc. Je kolem desáté dopoledne a já čekám na Iwa-chana. Říkal že přijde.

Oikawa může jít domů jenže doktor řekl že by neměl být sám když si skoro nic nepamatuje. Dohodl jsem se s mamkou že bude u nás.

Za chvilku se otevřeli dveře a v nich stál Iwa-chan. Usmál jsem se na něj místo pozdravu a on si sedl vedle mě na postel. ,,Jak ti je?,, Kývl jsem hlavou jako znamení že mi je dobře a u toho se usmál ale úsměv mu hned odpadl protože nevím kam půjdu až mě pustí. ,,Nad čím přemýšlíš?..,, zeptal se mě ale já nic neříkal. Najednou do pokoje přišla sestřička s úsměvem na tváři a řekla. ,,Tak... už si jen zabal věci a můžeš jít..,, a hned odešla. Co se mnou bude? Vrátím se domů? Tam kde jsem strávil celý život ale nepoznám to tam?

Viděl jsem jak se trápí. Určitě přemýšlí nad tím kam půjde. A protože tam jen tak seděl a nevypadalo to že by se do balení věcí chtěl pustit tak jsem to udělal za něj. Jen se na mě koukl a nic neříkal. ,, Já ti to zabalím...,, Když jsem měl hotovo ještě přišel doktor a řekl že už můžeme jít. Šlo vidět že Oikawovy se vůbec nechtělo. To že bude u nás jsem mu ještě neřekl.

Vyšel jsem z nemocnice a pocítil krásný čerstvý vzduch. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Cítil jsem na sobě pohled který nepatřil nikomu jinému než Iwa-chanovi. Naše oči se střetly a já se v těch jeho krásných zelených topil...jako vždycky. ,,Je fajn být zase venku že?,, Jen jsem kývl a stál na místě. ,,Tak pojď..,, a někam šel. Šel jsem za ním jako ocásek dokud jsme nedošli k nějakému domku. Vzpoměl jsem si že jsem ho viděl na fotce a Iwa-chan mi řekl že to je jeho domov. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. ,,Co tam tak stojíš... pojď,, a zasmál se. Poslechl jsem a vešel dovnitř. Najednou k nám přišla mladá paní s úsměvem na tváři. ,,Ahojte zlatíčka...jsem tak ráda že jsi už v pořádku..,, a objala mě. ,,Ahoj mami...asi se mu budeš muset představit... nepamatuje si tě..,, ,, promiň vůbec mi to nedošlo...Oikawo já jsem máma Iwaizumiho... znám tě už od dětství je to divné ale to nevadí každopádně jsem ráda že tě zase vidím..,, ,,taky mě těší...,, ,,Tak pojďte oběd už je hotový.,, A my jsme se vydali za ní.

Po výborném obědě jsem vzal Oikawu do mého pokoje. ,, Páni... máš to tu pěkný...tak prostorný..,, jo to jo... mám pro sebe dost velký pokoj...ne že by mi to vadilo ale je to až moc...ale jelikož tu teď bude i Oikawa tak je to spíše dobře. ,,Oikawo? Víš...do ničeho tě nenutím...ale...chci nabídnout bydlení tady u nás... samozřejmě pochopím když nebudeš chtít a dávám ti čas..,, najednou mi skočil okolo krku. ,,Budu moc rád.,, Na to jsem se pouze usmál a ještě více ho objal. Pak jsi Oikawa tady vše prohlédnul. ,,Hele... máma s tím už dávno souhlasila...a jelikož tady nic nemáš napadlo mě že by jsme zašli k tobě domů a ty by sis jen sbalil věci.,, na to kývl a mi šli k němu.