Nehoda [Iwaoi]

Deník

Šli jsme tedy k němu a cestou potkali Hinatu a Kageyamu z Karasuna. Z dálky jsem jim mával. ,,Kdo to je?,, ,, Uvidíš,, a oni přišli k nám. ,,Ahoj co vy dva tu děláte?..,, ,,vzal jsem Kageyamu ven...jdeme hrát volejbal nechcete s náma? Nebo král nechce?,, Řekl Hinata. ,, Promiň rád bych ale ne..,, ,,ale ale Oikawa se bojí že by dostal do kůže?,, ,,Em... promiň ale...kdo si?,, V tu chvíli se na něho Hinata díval jak na zjevení z jiného světa. ,, Promiňte kluci...Oikawa teď přišel z nemocnice... měl nehodu takže nemá páru kdo jste...Oikawo tohle je Hinata a to Kageyama..,, a podali si ruce.

Oba vypadali docela v pohodě. S tím Hinatou bude určitě sranda jen ten Kageyama se na mě divně dívá. ,,Em...ty jsi Kageyama že?,, ,,No?,, ,, Nemůžu si nevšimnout jak se na mě díváš... hádám že jsme nebyli zrovna kamarádi ale vypadáš jako fajn kluk a tak bych to chtěl napravit...a jestli jsem ti někdy něco udělal tak se moc omlouvám..,, řekl jsem potichu. ,,Emm...o-oka...no já na nižší střední jsem se přidal do volejbalového týmu a tak trochu tě nahradil a tak nějak to mezi náma začlo...,, Řekl po chvilce. Co jsem slyšel tak jsem prý jeden z nejlepších volejbalových hráčů a pokud si mě nahradil tak budeš zřejmě lepší jak já...no nic my už jedeme tak zatím.,, Rozloučili jsme se a šli.

Šlo vidět že Kageyama byl v šoku a není se čemu divit. Nakonec jsme dorazili k Oikawovy. Vytáhl jsem klíče které mi byli svěřeny a odemkl. Šli jsme po schodech nahoru a vešli do pokoje. ,,Taaak... pořádně se porazhlédni a co chceš tak dej do tašky. Oikawa se začal dívat první do skříně a sbalil si nějaké oblečení, pak učení a nakonec se zastavil u nějaké knihy. ,,Jee to vypadá jako album s fotkama...to vem.,, A on tak udělal. Nakonec si vzal ještě nějaký deník a šli jsme zpátky ke mě.

Když jsem si to tam prohlížel vůbec mi to nic neříkalo. Nakonec jsem narazil na nějaký deník...byl to můj deník a tak jsem ho hned vzal. Přečetl jsem sotva pár slov ale i tak mi bylo jasné že jsem to psal já. Chci si to přečíst a dozvědět se něco víc. Nakonec jsme zase skončili u Iwa-chana v pokoji. Nakonec jsme si udělali večeři a pustili film. ,,Oikawo? Máš vůbec mobil?,, ,,No...jo ale nepamatuju si heslo..,, ,, ukaž..,, vytáhl jsem mobil a podal mu ho. On ho po chvilce odemkl. ,,Jak si to věděl?,, ,,Ani nevím..,, koukal jsem do mobilu a hned najel na galerii. Všude byl Iwa-chan a nebo my dva. Ono jako by to bylo v pohodě protože je to můj nejlepší kamarád ale některé fotky nebyli zrovna takové které by měl v mobilu nejlepší kamarád. Na tapetě jsem byl já s ním. Oba jsme se usmívali. Nakonec jsem vzal deník který jsem si vzal od sebe z domu a začal ho číst.

Timeskip...o dvě hodiny později.

Přečetl jsem všechno. Dozvěděl jsem se hned několik věcí. Zaprvé... zřejmě jsem byl...a jsem oblíbený velmi oblíbený u holek. Zadruhé...jsem arogantní debil. A za třetí jsem zamilovaný do Iwa-chana. Tváře mi hořely a nevěděl co dělat. V deníku jsem psal do detailu své představy...o všem. Iwa-chan už spal. Měl velikou postel kde jsem měl pár dní psát i já dokud se nekoupí druhá. Lehl jsem si k němu, objal jeho záda a usnul.

Ráno jsem se probudil a cítil okolo mě ruce. Oikawa mě ze spánku objímal. Vypadal tak sladce. Pohladil jsem ho po vlasech a opatrně jsem vylezl z postele. Když jsem chtěl vyjít z pokoje všiml jsem si deníku. Myslím že to je ten od Oikawy. Trochu jsem do něho nakoukl a nakonec ho začal číst. Hltal jsem každé slovo. O-on mě miluje? Nebo spíš miloval... Je to sen? Upřímně jsem tohle opravdu nečekal. Musím se přiznat že ho opravdu nadevše miluju ale přetrvává jeho láska do teď když stratil paměť? Najednou jsem uslyšel šustit peřinu a tak jsem se koukl na postel. Oikawa se na mě díval s vykulenýma očima. Celý zrudl a nic neříkal.

Jen jsem na něho koukal. Proč to četl? Bude mě teď určitě nenávidět. Bylo mi hrozně. ,,Prom-,, nedořekl to. ,, Iwa-chane...nic neříkej... prosím...,, Vylezl jsem z postele, sebral nějaké oblečení a zamkl se v koupelně. Najednou zaklepal na dveře. ,, Iwa-chane...nech mě na chvilku..,, řekl jsem a oblékl se. Vyšel jsem z koupelny a mířil si to k vchodovým dveřím. Obul jsem si boty a otevřel dveře. ,,K-kam jdeš?,, ,,To je jedno...do večeře jsem zpátky...,, A odešel jsem. Na internetu jsem si tady našel fajné místo. Když jsem tam došel vyskytl se mi pohled na potůček a lavičku na kterou jsem si následně sednul.