Nehoda [Iwaoi]

Konečně

Jeho slova tak bolela. Však by mě nezbylo kdybych promluvil ale něco mi říkalo že není správný čas. Seděli jsme vedle sebe a já si položil hlavu do jeho klína. Když jsem se na něj podíval vypadal smutně. Nechci aby byl smutný. A tak jsem konečně promluvil. ,, Mám tě rád...Iwa-chane..,, řekl jsem potichu.

Nečekal jsem že něco řekne a už vůbec ne tohle. Ten jeho jemný hlas který jsem tak dlouho neslyšel mě zahřál u srdce. Oikawa se ještě více uvelebil v mém klíně, já se k němu nahnul a dal mu pusu na spánek. ,,Taky tě mám rád...Toru..,, řekl jsem a začal si hrát s jeho vlasy a u toho koukal na film. Oikawa po chvilce usnul a já začal mít hlad. Pomalu jsem Oikawu posadil tak abych ho nevzbudil a šel si do bufetu pro něco k snědku.

Když jsem se vzbudil byl jsem tu sám. Asi už odešel. Ale nechal si tu notebook. Film už skončil a na obrazovce byli jen titulky. Vypl jsem film a naskytl se mi pohled na jeho tapetu. Byl jsem tam já a on. Objímali jsme se okolo ramen a v ruce drželi zlaté medaile. Oba jsme se usmívali a celí od potu. Je mi hrozně z toho že si takové chvilky nepamatuju. Za chvilku přišel Iwa-chan s nějakým jídlem. ,,Ty už jsi vzhůru?... máš hlad?,, Zakroutil jsem hlavou v zápor a udělal mu místo vedle sebe. Sedl si a začal jíst. Pořád jsem myslel na tu fotku. Vlastně na všechny ty fotky či videa...nic si nepamatuju...to mu nevadí že v podstatě jsem nevěděl kdo je? Nevěděl jsem ani pořádně kdo jsem já... pořád to nevím. Vím o sobě hlavně to že jsem byl namyšlený parchant. Ať už se mi paměť vrátí nebo ne chci se změnit. Když skončili návštěvy tak musel Iwa-chan odejít.

Šel jsem domů docela s dobrým pocitem. Jsem nesmírně rád že po tolika dnech konečně promluvil. Zlepšil mi tím náladu a já šel s úsměvem domů kde mě už čekala máma. ,,Ahoj mami,, ,,ahoj zlato...hm...ten tvůj úsměv se mi líbí..copak se stalo?,, Zeptala se zvědavě. ,,Oikawa konečně po několika dnech promluvil. Sice zas potom ne ale jsem rád že jsem mohl konečně slyšet jeho hlas..,, ,,to jsem ráda...,, Protože jsem už jedl tak jsem se jen umyl a šel spát.

Ráno jsem vstal kolem deváté. Můžu si klidně pospat když už je víkend. Umyl jsem se a najedl. Máma mi zas nechala vzkaz že šla s kamarádkami na nákupy a že neví kdy se vrátí. Najednou mi začal zvonit mobil. ,,Ano?,, ,,Oikawa si na něco vzpoměl.,, Řekla sestřička z nemocnice. ,,Co? A na co?,, ,,Nechce mluvit...ale jedno už konečně řekl... že až budeš mít čas tak máš přijít...,, Ještě mi řekla pár věcí a já letěl do nemocnice. Normálně bych řekl že by měl být nadšený že si na něco vzpoměl...ale sestřička říkala že je nějaký smutný a to já nechci. Přišel jsem do nemocnice a hned si to namířil za Oikawou.

Zdál se mi sen. Vzpomínka. Vzpoměl jsem si na nějaké chvilky s Iwa-chanem. Nic víc. Choval jsem se příšerně a přitom jsem ho tolik miloval. Chci se mu omluvit. ,, Iwa-chane... kéž bys tu teď byl...,, My o vlku a vlk je tady. Stát ve dveřích a koukal na mě. Začaly mi po tváři téct slzy. Hned ke mě přišel a obejmul mě. ,,Copak se děje?...na co sis vzpoměl..?,, Ještě chvíli jsem brečel a pak mu odpověděl. ,,Na tebe...a na to jak hnusně jsem se k tobě choval...,, ,,Ale notaaak... možná si byl chvilkama na facku ale i tak jsi vždy byl můj jediný a nejlepší přítel..,, bylo krásné něco takového od něho slyšet. Po chvilce jsme si oba lehli a koukali se na film. K obědu mi měli sundávat sádry a taky tak udělali. Byla to úplná svoboda konečně aspoň trochu normálně chodit.

Většinu času se v nemocnici ani neusmíval a jak mu sundali sádry tak se konečně pořádně usmál...a já taky. Pak jsme šli opět na pokoj a za chvíli k nám přišel nějaký doktor. ,,Oikawo? No vzhledem k tomu že jste prakticky v pořádku ještě pro jistotu půjdete na odběr krve a pokud bude vše v pořádku můžeme vás pustit domů.,, To by bylo super jenže kam Oikawa půjde? ,,Oikawo počkej tady na chvilku.,, A šel jsem si promluvit s doktorem.

Iwa-chan odešel a já tu zůstal sám. Za chvíli přišla sestřička která mi oznámila že za chvilku půjdu na odběry. Nemám rád jehly a nic s tím spojené.

Šel jsem rychlou chůzí za doktorem. ,, Počkejte.,, Řekl jsem a on se na mě otočil. ,, Dobrý den pane jsem Iwaizumi...jsem známý od Oikawy...a chtěl bych se vás na něco zeptat.,, ,, Jasně tak se ptejte..,, pobídl mě. ,, Víte...Oikawa už z rodiny nikoho nemá a nevím kam půjde... nemyslím si že by bylo dobré aby byl sám když se mu ještě nevrátili vzpomínky...teda velká většina z nich..,, ,,naprosto vám rozumím ale...,,