Nehoda [Iwaoi]

Zpátky

Timeskip...na zápase

Zrovna jsme hráli přátelský zápas se školou Karasuno. Všichni byli dost v šoku když jsem se šel představit, avšak s Iwa-chanem jsme jim to vysvětlili. Klučina jménem Sudawara mi řekl jak to mezi námi bylo a že jsme se tak nějak všichni navzájem nenáviděli...tedy hlavně já a Kageyama. Ale já zjistil že to jsou milí lidé a tak jsem se s nimi snažil spřátelit. Teď hraju na hřišti. Upřímně i když si nic nepamatuju volejbal hraju i bez vzpomínek a všichni říkají že jsem se v tom nezměnil za což jsem rád. Zrovna jsem podával a míč se krásně dostal na druhou stranu. Už to vypadalo že dostaneme bod jenže oni mají velmi šikovné Libero, které míč dostalo do vzduchu. Po chvíli mě míč trefil do hlavy a najednou byla tma.

Oikawu praštili míčem do hlavy. Ten se hned skácel k zemi. Zřejmě omdlel a tak jsme ho dali na lavičku a snažili se ho vzbudit. Trenéři museli někam jet a tak jsme tu byl jen náš tým a Karasuno. Když jsem na Oikawu vylil vodu konečně se probudil.

Najednou se mi vše začlo vracet. Všechny vzpomínky. Najednou jsem ucítil mokro a probudil se. ,,No konečně... nechtěl ses vzbudit..,, promluvil na mě Iwa-chan. ,, Já si vzpoměl..,, šeptal jsem. ,, Promiň blbě jsem tě slyšel...co si říkal?,, ,, Iwa-chane.... já si vzpoměl!,, A skočil jsem mu okolo krku. Pevně mě chytil a mě štěstím ukápla slza. Nakonec než mě pustil jsme si navzájem věnovali dlouhý procítěný polibek a až pak jsme si uvědomili že tu nejsme sami.

Když jsme se políbili tak na nás všichni čuměli. Ještě jednou jsem ho objal a pak se hrálo dál. Oikawu jsem nechal na lavičce...pro jistotu. Po náročném dni jsme šli konečně domů kde jsme se najedli a pak si pustili film. ,, Vzpomínáš si na vše?,, Optal jsem se jej. ,, Myslím že ano... upřímně nechápu jak jsem mohl být tak otravný a nepříjemný...chci se změnit...chci být jiný.....,, Po filmu jsme šli spát.

Oikawa a Iwa-chan
spolu měli krásný a romantický vztah.
Po škole se Oikawa dál věnoval volejbalu. To samé Iwaizumi ale trochu jinak. Stal se trenérem volejbalu. Trénoval jak malé děti tak středoškoláky a starší.

Nakonec si adoptovali malého chlapečka který to neměl v životě lehké.
Malý sedmiletý Teru si volejbal zamiloval a Oikawa s Iwaizumim se mu plně věnovali a milovali ho tak jak on je.

Oikawa se hodně spřátelil s Kageyamou a Hinatou. Ti dva mu občas hlídali Teruho. A celkově všichni spolu trávili dost času.

Když bylo Terovi dvanáct Iwaizumi požádal Oikawu o ruku, který mu samozřejmě řekl ano. Na jejich překvapivě malé svatbě Kageyama zas požádal Hinatu o ruku. Taktéž mu řekl ano.

Všichni byli šťastní.
Žili spokojené životy.
Plné lásky,
zdraví a
dobrých lidí.

Konec zlatíčka.