,,Seš trapka!" Zařval otec na mou matku.
Zase se hádali tyhle hádky mě ničí.
,,Ty seš ubohej! Chudák vypadni! Zbal se a vypadni!" Vykřikla na něj mamka
Sešla jsem schody a ocitla se v obývacím pokoji, kde stáli dvě hádající se postavy
,,Maminko, tatínku nehádejte se prosím ,"poprosila jsem
,,Prosim tě stejně za to můžeš ty!" Vykřikla máma
První hysterický záchvat, první z mnoho dalších.
Prudce jsem sebou trhla a probudila se. Natáhla jsem svoje nohy a pozorovala je, měla jsem hlad nevěděla jsem co dělat, hlava se mi točila, očima jsem viděla pouze stíny nic víc, boleli mě neudržela jsem je otevřené. Zase jsem slyšela otevření dveří, pouhá skvrna se ke mně přibližovala. S něčím v ruce. ,,Jablko, dej si," vrazil mi jídlo do ruky. ,,Děláš si srandu? Myslíš že toho se najím?" Zasyčela jsem potichu, víc mi to hlasivky nedovolily. Jablkem sem ho ze svých posledních sil trefila do zad. Zastavil se na chvíli a podíval se na jablko na zemi. Poté zase odešel. Čekala jsem pouze na to až zase usnu, bez myšlenek, bez ničeho jenom na spánek. Přišel, konečně.
Probudila jsem se a všimla si, že už nejsem v tom sklepě. Byl to normální pokoj? Mé oči pouze viděli pouze siluety, ale bylo tu světlo. Jakoby svítilo slunce. Otřela jsem si oči, furt jsem byla špinavá, bez síly. Posadila jsem se pomalu a opřela se. Sále jsem neviděla dobře , ale zdálo se mi líp než před tím. Otevřeli se dveře, objevil se v nich muž či kluk? Něco držel v ruce? Pistol? Hlava mě bolela jako po extázi. Zděsila jsem se z mého hrdla se vybralo zavrčení. ,,Zklidni se," řekl a přišel ke mně. ,,Nesahej na mě," zasyčela jsem. ,,Pistol mám na svou obranu, kdybys chtěla něco udělat já potřebuji krev." Pronesl a vrazil mi dýku do stehna.
