,,Ty jsi kráva," vykřikl na mně. ,Pro... promiň," zakňučela jsem. Chytl mě za loket a hodil do auta, měla jsem z něj strach. Byl sakra hodně vytočenej. O co mu jde? ,,Můžeš mi laskavě říct, co jsi dělala?" Řekl už trochu mírněji, ale nesnažil se skrývat zhnusení ke mně. ,,Někdo po mně vystřelil, cítila jsem kulku," bránila jsem se ukázala mu spálenou rýhu od kulky. Zakroutil očima. ,,A co má být?" Zeptal se a nadzvedl obočí. ,,Mohl mně zabít!" Vyjekla jsem rozrušeně a nechápala, co on nechápe na tom, že já mohla být mrtvá. On se na mě podíval a já se zahleděla do jeho krásných modrých očí. Nezdálo se, že má pro mě velké pochopení. ,,Seš samice od vlkodlaka, neboj na tebe obyčejná kulka stačit nebude. Musí to být zlatá nebo stříbrná kulka, aby tě to zabilo." Vážně mě nazval samicí? Po zbytek cesty jsme oba mlčeli a já koukala z okýnka. Neznala jsem to tady, ani mi to tady nepřišlo povědomé. Vrátili jsme se zpět do domu. Byl to menší rodinný dům. Na samotě. V okolí žádné domy. Jen lesy, pole a za domem se rozpínal útes s výhledem na moře. Jak příhodné, že únosci mají barák hned u útesu s bouřlivým mořem.
Chvíli jsme čekali, než se vrátí zbytek jeho bandy. Auto na příjezdové cestě, jsou tu. Vstoupili dovnitř. ,,Proč ta holka vypadá, tak že si ji přejel autem?" Zeptal se Mike vážně Lucase. ,,No běhala po lese, někdo na ní střílel a zalezla mi pod auto. Jinak jsem jí já nic neudělal." Pronesl hlasem, ve kterém jsem cítila respekt. ,,Nekecej!" Vyhrkl Riley, takový stavy jsem jednou po něčem taky měl.
