Probrala jsem se a otevřela oči. Viděla jsem skvěle, žádné siluety, žádné koukání jako v mlze a nic jsem neviděla rozmazaně. Dokonce se mi vrátil i skvělý sluch a čich. Podívala jsem se na sebe. Jsem čistá, žádná špína, krev a ani cáry hadru. Jediné, co na mém těle bylo špatně byla sešitá jizva uprostřed stehna. Zvedla jsem se z postele a pomalým krokem šla ke dveřím, zabrala jsem za kliku a zjistila že je odemčeno. Sešla jsem po velkých, tvrdých, dubových schodech. Dostala jsem se do obyčejného obývacího pokoje. Černý kožený gauč, vedle kterého bylo křeslo ze stejného materiálu. Kousek od gauče a křesla byl konferenční stolek, daleko pouze tak aby se kolem něj dalo projít. Na druhém konci, u stěny, přímo naproti pohovce, byla na stolku položená větší plazmová televize, z které hrála rocková hudba. Na stole odpadky od jídla, zbytek pizzi v krabici pod stolem. Hnus.
,,Podívejme se, kdo přežil," pronesl jeden z mužů. Hnědé oči, černé vlasy, vypadal, že na sobě dře. Byl velmi elegantní a pohledný.Jeho otázka byl spíše, ale sarkastický vtip pro jeho kumpány. ,,Zázrak co?" Odpověděla jsem mu podobným výsměšným tonem. ,,Ani ne, když seš vlkodlak," opáčil na zpět a nezapomněl k tomu přidat protivný výraz. Jenže kdybys věděl chlapče. Jen jsem pokroutila očima a neřešila, co říká. ,,Já jsem Mike," postavil se kluk s modrou barvou vlasů. ,,Jsem ten, co ti ošetřil nohu, vykoupal tě, nakrmil tě a oblékl. A díky mě seš tady živá a ne zamčená ve sklepě." Začervenala jsem se. ,,To je Lucas , nemá tě rád, seš mu jedno, je to ten co si k tobě chodil pro krev. Tamhleten, co spí je Riley a ten, co má blbý sarkastický kecy je Alex. ,,Hm, čau já jsem Cala, nevím co tu dělám ,pochopila jsem už, že jsem tady kvůli krvi. Nemám vás ráda, ale bojím se cokoliv udělat, protože já se vlastně proměnila jednou a odmítla smečku, takže vlastně ani nic nejsem." Podívala jsem se na všechny jak na mě koukali. Mike polkl a podíval se na Alexe: ,,Vzbuď ho máme práci." Alex do něj strčil. ,,Vstávej debílku," pronesl a napůl ho shodil z gauče. ,,Co s tebou?" Zeptal se Mike a já se na něj vyplašeně koukla. ,,Rozhodně ji nemůžeme teď brát krev, protože ona byla slabá, tělo je slabý no a prostě má teď krev na hovno." Pronesl doteď spící kudrnatý chlapec. Ryan nebo Riley. ,,Hm," zamyslel se Mike. Podíval se na Lucase a ten zakroutil očima. Popadl mě za ruku a odvlekl do auta. Sakra, teď mě už zabijí.
Po chvíli jízdy jsme zastavili u lesa. ,,Máš hodinu tady v lese na to se proměnit, najíst se a tak, jestli se o něco pokusíš odstřelím ti hlavu. Ano, princezno?" Dostala jsem strach. Vystoupila jsem z auta. ,,Neumím se proměnit," přiznala jsem. ,,Fajn tak tě prostě zastřelím rovnou," vytáhl zbraň a namířil mi to na hlavu. ,,Mám tam 3 náboje, budu mačkat dokud ti jedna z nich nerozstřelí hlavu." Usmál se a já cítila nástup svého záchvatu. Tentokrát to bylo dost rychlé. V moment, kdy poprvé zmáčkl spoušť, byl můj záchvat už v plném průběhu. Rychle utekl do auta. Podívala jsem se před sebe. Viděla jsem stokrát líp než kdy dřív, slyšela jsem každé ševelení ve větvích i na kilometr daleko. Cítila jsem každý pach na míle daleko, cítila jsem i pachy, které normálně ne. Podívala jsem se na svoje ruce, kde místo nich byly dvě černé chlupaté tlapy. Rozeběhla jsem se do lesa. Plná života. Cítila jsem se skvěle, volně - do jisté míry. Podařilo se mi chytnout králíka. Prásk. Bum. Zvuky výstřelů, někdo po mně střílí? Zase pár výstřelů, cítila jsem, že mě jedna kulka škrtla. Nebolelo to. Rychle jsem se rozeběhla směrem, kde by měl parkovat můj věznitel. Měla jsem pocit, že do něčeho narazím, běžela jsem rychle. Přirovnala bych to k velmi rychlé jízdě závodním autem. Když už jsem viděla konec lesa, rychle jsem se převtělila. V rychlosti jsem sklouzla pod Lucasovo auto.
