Po dvou až třech měsících
Po ránu jsem začala mít ranní nevolnosti. Bylo mi jasné , co mi je hlavně potom co jsem zjistila, že uvnitř mě něco malého roste. Díky zbystřeným smyslům, jsem cítila to co by žádná normální matka necítila. Nechám to vyrůstá a až se to narodí dám ho k adopci. Určitě si najde krásnou milující rodinu. Jenže je otázka co to bude. Malý vlkodlak přeci nemůže jen tak běhat volně po světě bez svých druhů. Měla bych to Mikovi aspoň oznámit. Šla jsem do kuchyně, kde byl Riley a Mike zrovna přicházel. ,,Miku něco ti musím říct," řekla jsem vážně a bez citů. Riley si odkašlal a vrhl na Mika vražděný pohled. Ten otráveně zakoulel očima. ,,Calo, pojď se mnou musím ti něco říc,t" vzal mě za ruku a táhl k jeho autu, kde jsme se oba posadili a jeli někam pryč. Byla jsem zmatená a měla vykulené oči. Nemohla jsem tak nějak najít vhodná slova, co mu říct. Jestli na něj mám řvát, co to dělá nebo prostě jen v klidu říct, že jsem v tom. Prudce zabrzdil a já spadla dopředu. Zastavili jsme na útesu, pod námi do skalisek narážely vlny. Pokynul mi, abych vystoupila. ,,Calo, musím ti něco říct, něco důležitého." Kývla jsem a on pokračoval. ,,Mám tě rád, ale nemůžeš u nás zůstat. I kdybych moc chtěl , nemůžeš se mnou zůstat a proto tě pouštím zpět do přírody." Vážně? Vážně teď ke mně mluvil jak ke zvířatku, které si chytil, ale jeho maminka řekla, že doma nebude a tak ho pouští. Celkem mě to urazilo. Otevřela jsem pusu, že něco řeknu. ,,Buď zticha," sekl a odešel zpátky do auta. Přimouřila jsem oči a koukala na něj celkem naštvaně a poníženě.
Koukala jsem jak objíždí a potom se posadila na kraj útesu. Moje nohy visely dolů. Kdybych teď skočila byla bych srab. Nic víc než srab. Jenže já jsem něco víc, jsem prostě lepší než lidi kolem mě a dokážu ještě jaká jsem. Všichni budou za to všechno pikat. Ten bastard, co mě prováděl se bude modlit k tomu, aby se nenarodil. Začala jsem se smát. ,,Budeš dokonalý," pohladila jsem své břicho. ,,Zůstaneš s maminkou" dodala jsem nahlas. Už to nebudu stejná, bude to lepší. V tenhle moment jsem dospěla. ,,Neboj jednou se o tobě tatínek a o tvé skvělosti."
