Přes žaluzie do pokoje prosvítaly paprsky slunce. Zamrkala jsem a promnula si oči.
Rozhlédla jsem se po místnosti, bylo tu plno přístrojů, které jsem ani nedokázala pojmenovat, ale jeden mně přece stejně zarazil, byla jsem napojena na přístroj podpory života?
Abych pravdu řekla nepamatovala jsem si skoro nic, krom toho že mě ten bastard postřelil, byla jsem vzteklá, ale přesto jsem se musela kontrolovat. Otevřeli dveře a v nich stála postarší paní.
Hnědé vlasy měla stažené do drdolu a na očích rudé brýle. ,,Slečno jsem ráda že jste vzhůru , ráda vidím že jste v pořádku." Pronesla přísně. ,,Dobrý den," pozdravila jsem ji a ona se jen usmála. Začala mě odpojovat z těch přístrojů. ,,Do konce týdne vás musíme pustit, protože váš přítel trvá na domácí péči, ale váš zdravotní stav vypadá velmi dobře." Znovu se usmála a odešla. Nejsem si jistá jak to přesně funguje, ale sám Lucas řekl, že mě jen tak něco nezabije. Takže hádám, že už teď jsem na tom vlastně dobře.
O týden později
Byla jsem zase doma. Ne doma jako doma, ale doma jako u nich doma. Kde jinde bych asi měla být? Mám já vůbec ještě domov? S Mikem jsme zůstali sami, zbytek jel pryč. ,,Proč si to udělal?"
Zeptala jsem se ho. ,,Nevím," pokrčil rameny a potáhl s jointu, kde už bylo možná tak na pár prásků. ,,Proč si to udělal?" Zvýšila jsem hlas. ,,Nevím," znovu. ,,Tak já se zeptám znovu, proč si to udělal? Proč si mě postřelil? Měl si k tomu důvod? Chci to vědět! Mohl si mě nechat ať uteču, stejně bych se vrátila, když mě máte očipovanou." Byla jsem mírně rozrušená jeho chováním.
,,Prostě jsem to udělal, přestaň na mě bejt protivná, nic se ti nestalo není co řešit! Dej si radši brko." Povzdechla jsem si a nechala to zatím být
,,Obejmeš mně?" Zeptala jsem se ho z ničeho nic. Zakroutil očima, roztáhl ruce a já ho objala.
Božsky voněl a ty jeho vlasy? Opět jiné barvy. Vždycky jsem měla slabost pro kluky jako Mike, ovšem i přes tuhle situaci s únosem a vězněním, jsem po něm toužila.
Druhý den
Ráno jsem se vzbudila na gauči v obýváku. Vstala jsem a protáhla se, šla jsem do kuchyně kde seděl nějaký kluk. Hnědé kudrnaté vlasy, modré tílko s vlajkou Ameriky a černé džíny.
,,Kdo jsi?" Zeptala jsem se ho. ,,Delierre," odpověděl suše a bez zájmu.
Jen jsem přikívla a odešla do Mikova pokoje. Cítím se tak trapně, když mně někdo hlídá jako malou holku. Hlavně jsem pořád naštvaná na Mika, že mně postřelil. Už jen z principu, jinak je mi to celkem jedno. Lehla jsem si do postele a zavřela oči, přemýšlela jsem o všem, jenže mě z toho vyrušilo bouchnutí dveří a já otevřela oči. Zahlédla jsem Mika a zase oči zavřela. ,,Zase se uklidni, co tady děláš?" Neodpovídala jsem mu a po chvíli vychrlila opět svou otázku: ,,Proč jsi to udělal, proč si mě postřelil?" Otevřela jsem oči a posadila se. Chvíli mlčel a pak vážně pronesl: ,,Musel jsem."
,,Co ti je?" Zeptal se mně a přisedl si. ,,Hádej. Nemám rodiče, nevím jestli mám domov, peníze, můj vlk je asi nějak rozbitý, rozešel se se mnou po 2 letech přítel a už dlouho jsem s nikým nespala. Plus jsem zapomněla, že mě unesla nějaká parta debilů, který mi brali krev, co prodávali a teď mě tady drží. Takže, co by mi asi mohlo být?" ,,Nevadí máš mě, klidně ti s tou poslední věcí pomůžu." Odpověděl. Naše rty se vášnivě spojily. Dlouho jsem nezažila takhle skvělý sex.
