Je to správný? [YZOMANDIAS]

Kdo jsi?

Jdu domů ze školy. Konečně. Dneska jsme psali nadměrné množství písemek. Doma by nikdo neměl být takže bude svatej klid.

Otevřela jsem a hned se zastavila. Na pohovce seděl kluk. Potetovaný odshora dolů a koukal do mobilu. ,,Ehm...kdo jsi?" zeptala jsem se a kluk zvednul pohled ke mně. ,,Jakub a ty budeš moje ségra" vysvětlil a já na něj nechápavě koukla. ,,Nevlastní asi" napomenula jsem ho. A on bez žádného zájmu řekl ,,Tak nevlastní, nevíš kde je mamka?" zeptal se mě. ,,Nevím" odcekla jsem. ,,Skvělý, tak já tady počkám" oznámil Jakub. Odešla jsem do pokoje ale ještě před tím se ozval jeho hlas ,,Jmenuješ se?". Chvíli jsem mlčela ale pak jsem odpověděla ,,Sabina". A už mlčel. Odešla jsem konečně do pokoje a zavolala Áji.

Ukončila jsem hodinovej hovor s Ájou a moje dveře pokoje se otevřeli. Mezi nima Jakub. ,,Sár...Sab...Sabina?" řekl a já odsekla jen ,,Sabina no". Protočil oči a řekl ,,Sorry, zapomněl jsem jméno. No tak Sabino, mám hlad" vyhrkl a usmál se. ,,A co jako?" zeptala jsem se a jemu spadl úsměv z tváře ,,Ou, nepochopila jsi. Chtěl jsem říct...jdi mi udělat jídlo Sabino" cekl. ,,Udělej si ho sám, Jakube" odsekla jsem mu zpět. Zakroutil hlavou a odešel. Na deset sekund, dveře zase otevřel, hodil mě přes rameno a šel se mnou dolů. ,,Jakube polož mě!" bušila jsem mu do zad ,,Holčičko, ty mi to jídlo prostě kurva uděláš". Položil mě v kuchyni a sedl si na stůl. ,,Slez z toho stolu Jakube" napomenula jsem ho ale bylo mu to úplně u prdele. Věnoval mi jeden pohled plný vpíčismu a dál čuměl do mobilu.

Jídlo jsem mu udělala, i když s kecama. ,,Sabino kolik ti je?" zeptal se Kuba. ,,Patnáct" odpověděla jsem a on se nechápavě kouknul. ,,Co čumíš?" vyhrkla jsem na něj a on spustil ,,Je ti zasranejch patnáct a neznáš mě?". Tak teď fakt nechápu, proč bych ho měla znát? ,,Co to meleš?" optala jsem se ho ,,vole milion+ ti nic neříká? Yzomandias? Nic?" rozhazoval kolem sebe rukama a já furt jen nechápavě čuměla. ,,Jsem známej jako kráva, co posloucháš? Michala Davida?" cekl pěkně protivně a v tu chvíli vešla Martina, tedy mamka.
,,Ahoj Sabi, oh...ahoj Kubi"
,,Čau" řekli jsme sborově. ,,Promiň že jsem přišla později Kubi, myslela jsem že mě šéf pustí ale jak vidíš, nepustil"
vysvětlila a vlepila Jakubovi pusu na tvář. Já se nad tím uchechtla a Jakub mi věnoval svůj překrásně vražedný pohled.
,,Máte hlad?" zeptala se mamka. ,,Ne, Sabina mi uvařila" odpověděl jí Jakub.
,,Jee, opravdu? Jsi hodná že jsi se o Kubu postarala, přípalil by i čaj" nad tím jsem se zasmála, Jakub se sice nezasmál ale odpověděl ,,Jo, je to celkem v klidu ségra". Okej, to mě zahřálo u srdíčka. Čekala jsem něco ve smyslu ,,je to pěkná svině".