Je to správný? [YZOMANDIAS]

V kanclu

:Tak to kurva zvedni, je to důležitý

Rozespalá po odpoledním šlofíku jsme hleděla v posteli na sms od Jakuba, která přišla hned potom co jsem mu to dvakrát nezvedla. Mobil začal zvonit znovu. Okay, zvednu to.
,,Hm? Co je?"
,,Příjemná"
,,Chci spát, tak co je?"
,,Mohli bychom se vidět?"
,,Ne"
,,Stojím na křižovatce baby, tak dělej než si pro tebe přijedu před barák" moc dobře věděl že jakmile by ho spatřil táta s Martinou už by nebylo cesty zpět. Ale smůla, stále platí můj zaracha. Už týden. Erik se mi ozval jednou, jestli nemůžu přijít k němu. Když jsem mu vysvětlila jaká je doma situace, už nenapsal. Andrea tvrdila že ho viděla s nějakou holkou, no a. Mohla to bejt kamarádka, stejně jako jsem já a navíc Andrea dělá všechno pro to abych se s nimi nebavila.
,,Táta mě nepustí"
,,Proč?"
,,Mám zaracha"
,,Hm, tak to si pro tebe budu muset přijet až k baráku" zasmál se. Hahaha vtipný.
,,Nebo můžeš jet domů"
,,Ne, fakt s tebou potřebuju mluvit. Takže za chvíli, puso" ještě než to položil jsem slyšela jakési uchechtnutí. Idiot. Po baráku se rozezněl zvonek a táta už na mě zespoda ječel že si pro mě přijel Jakub. Seběhla jsem dolů, Jakub nebyl ani vevnitř, ani u dveří.
,,Čeká na tebe venku v autě Sabi, jeďte opatrně" oznámila Martina a já vyrazila z dveří. Kdy do prdele začlo pršet a kdy se setmělo? Nasedla jsem rychle do auta a prohlédla na něj. Teplo v autě, pohodlný sedačky, chtělo se mi zase spát.
,,Seš fakt unavená" pronesl. Nekecej Sherlocku.
,,Mhm" broukla jsem a čekala co dál s něj vypadne.
,,Zajedem ke mně do kanclu, jo?"
,,Ne!"
,,Neboj se"
,,Okay" mohla za to moje únava. Vítězně se usmál a rozjel se.
,,Tak mi řekni proč tady musim bejt"
Už jsme se blížili ke kanclu...
,,Mhm, přemejšlel jsem jestli je dobrý ti to nabízet ale mluvil jsem o tom i s mamkou a tvým otcem takže už záleží jen na tobě, jo?"
,,Jo, dál?"
,,Máme k hudbě merch, potřebovali bysme aby s tím někdo pomohl Tomášovi. Nedělala bys nic těžkýho, balili byste spolu balíčky k odeslání atd...Byla bys tam teda s Tomášem ale toho přece už znáš a my tam taky bejváme dost často. Ber to jako brigádu" na jednu stranu super nabídka, na druhou vůbec.
,,Chodím do školy"
,,Já vim, mohla bys vždycky po škole a odešla bys kdy budeš muset nebo chtít. Na tom byste se domluvili s Tomášem, to mně je v podstatě jedno"
,,Nevím..." vydechla jsem když už Jakub parkoval před budovou kde měli ten svůj kancl. Motor Jakubovo mercedesu utichl a on se ke mně otočil.
,,Jakto? Kde je problém?" s něhou mě pohladil po čelisti.
,,Přestaň" sykla jsem a jeho ruku od sebe odrazila. Malé zasmání a znovu se ptal proč nechci.
,,Neříkám že nechci, jen prostě...nevím"
,,Jdem nahoru do kanclu, máš pár pater na rozmyšlenou jestli mi to řekneš, pojď" společně jsme vystoupili z auta.
,,Tak mi řekni narovinu proč váháš. Bojíš se že se budu něčeho dožadovat?" na tváři mu seděl jeho klasickej výraz největšího borečka co sežral svět a dosedal na malou pohovku.
,,Hm, taky a peníze...?" hlesla jsem tázavě. Doufala jsem že nebudu znít jako zlatokopka nebo trapně i když je to normální otázka. Zadarmo přece ani kuře nehrabe, ne?
,,Nebudu dělat nic co sama nebudeš chtít a co se týče peněz, je jasný že nebudeš dělat zadarmo, jenom je ještě potřeba s druhym Jakubem domluvit kolik atd..."
,,Okay" mykla jsem rameny.
,,Takže to bereš?"
,,Jo"
,,Supr, tak my dořešíme zbytek věcí a dám ti vědět co a jak. Myslim že bys klidně v pondělí už mohla přijít, já bych pro tebe klidně přijel i ke škole, co?" to že by ho tam někdo viděl mi nenahánělo dobrý pocit. Jediný kdo ví, o tom že mám něco společného s Jakubem, je jenom Andrea s Tobiasem. Erik... našel mi jednou v mobilu fotku s Jakubem, řekla jsem mu že jsem je potkala a prostě se s nima vyfotila jako normální fanynka. Ani nepřemýšlel nad tím proč bych to dělala když je neposlouchám. Takže ani Erik to neví. Je to tak dobře, nepomohla bych tím ani sobě ani Jakubovi.
,,Radši přijdu pěšky, nebudu riskovat že někdo uvidí ke komu nastupuju do auta"
,,Co jim je potom" odfrkl si. Tenhle jeho přístup se mi líbil, v podstatě mu bylo všechno jedno ale vlastně ani ne.
,,Chceš snad aby se ti do auta narvaly další tři puberťačky?" zvedla jsem obočí a koukala na to co z něj vyleze. Furt vypadal že je mu to fakt jedno, jen se zasmál.
,,Hm, to nevim. Žárlila bys snad?" teď se jako puberťák chová on.
,,Určitě" odpověděla jsem s notnou dávkou ironie.
,,Je pravda že ony by možná o kuřbu stály, já ne ale vidět tebe u kolen...hmm" dokonale vyignoroval všechnu dávku ironie kterou do odpovědi dávám a sám pro sebe se usmíval.
,.Jestli ses chtěl bavit o tomhle tak si to měl říct rovnou, nenastoupila bych sem a poslala ti nějakou tu z naší školy, klidně stejně starou jestli ti tenhle věk vyhovuje. Nebojíš se snad že to řeknu rodičům?"
,,Neuděláš to Sabi, na to se se mnou až moc ráda potkáváš, není to tak?" přehazoval si ruku za mě, na moje ramena.
,,Erik?" vzal můj mobil, kterej ležel kousek od nás. Přišlo oznámení, super načasování Eriku.
,,Mhm, čteš správně" snažila jsem se vzít mu svůj mobil z ruky.
,,Co nám Erik píše? "Nemohla bys nějak fotra přemluvit? Chybíš mi" Erikovi chybíš, to je smutný že tě rodiče pustijou jen se mnou" sarkasticky a přehnaně četl zprávu. Cítila jsem se někdy víc poníženě? Asi ne. Natáhla jsem se přes Jakuba pro mobil. Rukou, kterou měl předtím kolem ramen, mě chytl kolem pasu a stáhl si mě na klín. Mobil položil vedle sebe a chytl mi ruku tak abych ho nemohla vzít.
,,Kdo je Erik? Někoho sis našla?"
,,Ne a co je ti do toho?!"
,,Tak kdo to je? Chrápeš s nim?" vypadal... rozčileně? Proč ho nerozčílit víc.
,,Co když jo?"
,,Jo? Kolik mu je?" ptal se. Cejtila jsme se jak na výslechu.
,,Osmnáct" bral znovu do ruky můj telefon a odemykal ho. Říct mu kdysi heslo byla chyba Sabino.
,,A jak by se mladýmu líbilo kdyby tě našel s chlapem?" rychle fotil a okamžitě odesílal. Mobil položil dolů na zem.
,,Ty ses musel fakt posrat! O co ti jako jde? Co teď čekáš? Že budu sypat omluvy kvůli tomu že se bavím s klukem a skočím ti do postele?!" svým způsobem jsem vinu cejtila ale ne takovou. Teď ze mě div nestříkala rozčílenost a hleděla tomuhle chlapovi do očí, stále sedící na něm. Oči se mi za chvíli leskly.
,,Přestaň" ruce jezdili po mém těle, od zad na boky a zase zpátky.
,,Jak jako přestaň? Už mě fakt štveš Jakube" vzlykala jsem a nechala aby slzy, který mi tekly po tvářích,  kapaly na jeho tričko.
,,Ne Sabino, nebreč" chytl moji hlavu do rukou. Pozoroval můj obličej a palci stíral slzy.
,,A co mám jako dělat?"
,,Dát mi pusu?"
,,Seš fakt debil"
,,Fakt tě šuká?" všechno moje hrdinství mě opustilo.
,,Ne"

Pohled Jakuba
,,Ne" vydechla. Hned se mi ulevilo. Asi by mě sralo kdyby tuhle holku šukal nějakej mladej blbeček. Taky se chováš jak blbeček, kolikrát seš horší jak puberťák, moje svědomí mě fackovalo.
,,Takže se jen vodíte za ručičky?" mluvil jsem jak hrdina ale každej večer jsem byl schopnej přemejšlet že by se mi to vlastně líbilo. Dívat se  u mě v bytě z gauče na nějaký hloupý slaďárny a držet u toho pěknou, hodnou holku a pak se klidně za ty ruce po Pardubicích vodit. Kurvy už mě dávno nebavili, chtěl jsem něco pevnýho, abych věděl že když přijdu vyřízenej a nasranej ze studia dom, že na mě bude čekat holka a dá mi úplně obyčejnou pusu. A s Kristinou to bylo fajn ale nedala mi tu oporu, kterou jsem potřeboval. Myslela si že když mi dá sex pokaždý co se vidíme, že je to všechno co potřebuju. Přitom jsem to kolikrát ani nepotřeboval, kolikrát by mi fakt stačila ta pusa. Pak na mě byla schopná ječet že na ní nemám čas, že jsem zavřenej 24/7 ve studiu a pak jsem ještě schopnej přijít dom nasranej a jít spát. A já to vlastně dělal i pro nás, jasně že i pro sebe, jsem workoholik. Ale aby sme se měli dobře kdyby jsme za pár let měli třeba malý mrně. To nechápala a nesnažila se moc věcí chápat.
,,Ne ale líbí se mi, možná z toho něco bude" tak trochu se mi otevřela. Občas mi přišlo že Sabina mě chce jako toho velkýho bráchu, kterýmu se třeba bude moct i svěřit. To já ale posral, já ji chtěl mít trošku jiným způsobem než mladší ségru. A to, že se teď objevil tenhle mladej, mě sere. Žárlim na osmnáctiletýho kluka a snim o šestnáctiletý holce, to ses dopracoval Jakube.
,,Ajo takhle, bys chtěla vztah jo?" držel jsem ji za její úzkej pas. Dlaněma jsem byl schopnej ho obepnout tak aby se moje prsty dotkly. Slzičky zmizely a já z nich měl na triku mokrej flek.
,,Asi, vypadáš nějak nasraně, co je?" mluvila jak arogantní malá holka.Moc dobře jsem věděl že mě chce nasrat a taky že se jí dobře vedlo.
,,Sabino, řekni mi, co mi teď brání v tom ho do tebe prostě vrazit?" v očičkách bylo vidět možná trochu strachu. Asi si holčička až teď uvědomila že na mě sedí a já ji pevně držím, že teď nemá zrovna velkou šanci na to se ode mě jen tak dostat. Bylo to fakt lehký, i s jejím zadkem a povedejma prsama vážila pár kilo. Stačilo ji prostě hodit pod sebe, to bych ale neudělal. Na to ji mám až moc rád...až moc.
,,To udělej" řekla lhostejně. Hrdinka ale nejspíš se jí chce zas brečet.
,,Ukaž mi to" nahla se mi k uchu a šeptala. Její prsa se dotkly moji hrudi, pravděpodobně ji ze spodu budu za chvíli přes kalhoty tlačit. Měl by sis urychleně vyhonit debile. Odvážná, na to že přijela se mnou v mým autě, ve kterým ji ještě budu muset odvízt dom a že je tady zamčená jen se mnou.
,,Sabino, myslim že vůbec netušíš jak by to vypadalo kdybych ti to všechno ukázal" pustil jsem ji. Okamžitě ze mě slezla, jakmile ucítila že stisk mých rukou povolil. Sebrala si mobil a stála naproti mě. Ani se do toho mobilu nepodívala. Fotku, kterou jsem vyfotil jsem poslal sobě, ne tomu jejímu. Nejsem kokot. Pošle ho za chvíli k vodě sama.
,,Odvez mě dom"
,,Za pusu"
,,Půjdu pěcha" pronesla a otáčela se na odchod. Já se zvedal za ní.
,,Zbláznila ses? Už je tma"
,,Risknu to, ty bys mě v autě ještě ojel"
,,Tyvole Sabino, jebe ti?" chytal jsem jí za boky. Po Pardubicích v noci ji nenechám jít pěšky.
,,Chtěl bych, moc bych chtěl ale nebudu tě nutit. Přijdeš na to sama ale tady tě samotnou nenechám jít"
,,Tak dělej, jedem" už jsem neodpovídal. Bral jsem klíče od auta a šli jsme.

,,Pusu na dobrou noc nedostanu?" chytala kliku auta když už jsme stáli před barákem. Podívala se rychle za mě, ke dveřím. Nedivil bych se kdyby z nich už vybíhala mamka.
,,Seš hroznej, arogantní kokot" nahejbala se a brala mě rukou za krk. Že by?
,,Stojí ti" šeptla mi do ucha a tiskla mi za něj polibek. Usmívala se a vystupovala z auta.
,,Pa" loučila se a já na ni hleděl jak idiot. Malá coura. Ani jsem neodpovídal, byl jsem fakt vykolejenej. Čekal jsem až zajde a jel pryč.