Pohled Harryho
Je to tady. Moje poslední sezóna s mýma klukama právě skončila a teď začínám novou sezónu, tentokrát ale už s novým týmem v Manchesteru. jdu tam na vysoké, ale bude to hlavně kvůli fotbalu. Mrzí mě, že můj kamarád Niall, který je stejně dobrý jako já, i když tvrdí opak, tam se mnou nebude, ale zase pořád se může něco pokazit a já prostě zůstanu nadále s ním v zapadákově kousek od Londýna. Nestěžoval jsem si na svůj normální život, jen jsem prostě chtěl něco víc dokázat.
Jelikož jsem měl už zítra odjíždět, balil jsem si všechny potřebné věci co budu potřebovat na novou školu. Stále jsem nevěřil tomu, že opustím svoje blízké na celý rok. Jasně. Prázdniny, svátky a tak budu pravděpodobně s nimi, ale když cely život je máte prostě po boku, budou vám chybět tak či tak.
"Opravdu musíš odjet? S kým budu jako probírat kluky z mojí třídy?" Zeptala se mě má sestra, když vešla do mého pokoje, zatímco já jsem si balil kufry. Jen pro informaci, jsem bisexuál, ale více preferuji kluky, to je důvod, proč s Gemmou řešíme kluky. Je pravda, že její trapné názory na kluky z mých školy mi budou sakra chybět. Ona řekla o učitelovi Petovi, že je hnusnej, no chápete to? Škoda, že s někým chodí, upřímně bych do něj hned šel. Teda co?
"No jo vždyť ty mě taky a neřvi, nebo budu taky" řekl jsem na ní, když jsem uviděl v jejich očích třpytit slzy a šel ji obejmout. S Gemmou jsem byl velice pyšný na náš sourezencký vztah, jo jasně často jsme se hádali, ale jelikož jsme měli jen sebe (tím myslím, že neměli další sourezence) tak jsme vlastně spolu vycházet museli.
"Budeš mi psát, každý den jasný?" Řekla mi, když se ode mě odtáhla a já jen nad tím protočil oči.
"Víš jak je trapný si každý den psát se ségrou? Se ségrou?! Maximálně 2x do týdne, ale pokud tam budou nějaký hot bisexuálové, nebo líp gayové, tak ti samozřejmě napíšu jasný?" Řekl jsem a zasmál jsem se a jednu neposednou slzičku, co mi stekla po tváři, jsem si utřel.
"Tyvole neřvi hazzakondo, na tohle nejsem zvědavá a musíš mi nějaký ty hot kluky i vyfotit jasný? Třeba ti pomůžu do koho máš jít." Odpověděla mi a začala mi pomáhat se skládáním oblečení do kufru. Kéž bych si ji mohl vzít sebou, upřímně asi mi bude fakt chybět víc, než mamka. Když jsem si na ni zrovna vzpomněl, začala na nás oba křičet s tím, že se máme dostavit na večeři. Na mojí poslední večeři před odjezdem. Oba jsme nechali zabalování oblečení na později a společně se šli "naposledy" navečeřet. Jako rodina.
"Kde je táta? Vždyť slíbil, že než odjedu, tak tady bude." Řekl jsem když jsem si po umytí rukou sedl ke stolu, kde už ostatní seděli a místo, kde by původně už seděl můj nedočkavý táta na večeři. Máma mi neodpověděla, pouze nervózně natáhla ruku proti mě s tím, že ji mám podat talíř. Její chování bylo zvláštní a mě to začalo znervózňovat. Musel jsem se zeptat znovu a když mi podávala plný talíř s mým oblíbeným jídlem, zopakoval jsem otázku.
"Mami, kde je táta?" Řekl jsem vážnějším hlasem. Podívala se na mě. Vypadá ustaraně.
I přesto, že jsem chtěl vědět její odpověď, bál jsem se.
Můj táta není špatný člověk. Není. Jen. Ne jednou moji mamku podvedl, mamka hodně pracuje a když už jsem byl malý, ne jednou tu byla nějaká coura. Myslím že mi bylo teprve 8 když tomu tak bylo poprvé. Máma to neví. Teda nevím o tom, že by to věděla. Nikdy jsem to na tátu nepráskl. Věděl jsem ale, že to Máma tuší.
Mezitím co mamka byla neustále zticha, já už stihl sníst minimálně půlku své večeře, ale s plno otázkami v hlavě. Proč tu táta není? nestalo se něco? Už je zas v práci? Někoho zrovna teď prcá? Nečekal jsem že poslední den doma, strávím se skleslou náladou. Nechtělo se mi jet, ale naopak chtělo, chtěl jsem poznat nové věci a vědět, jaké to je bydlet s někým na intru, a více se osamostatnit. Dobře. Více jsem se těšil.
"On je. V práci. Musel vzít rychle směnu za svého kamaráda. Je mi to líto Harry." Řekla mamka skleslým hlasem a tím mě přiměla se vrátit nohama zpátky zpátky zem. Ztratil jsem se ve vlastních myšlenkách a naposledy myslel na to, že bych mohl poznat na škole zas někoho, koho bude mít jako opravdu rád.
Přítele.
Snad úplně každý měl dětské nebo puberťácké lásky, já nebyl samozřejmě výjimkou. Měl jsem jednu holku, s tou jsem si nějak uvědomil, že jsem i na kluky a potom přišel jeden záhadný cizinec. Bylo to jako z nějakých pohádek. Záhadný cizinec. Nováček na škole. Hnědé vlasy, hnědé oči, hned od prvního pohledu krásný, nepřišel mi ale nijak odlišný od ostatních. Jak říkám, jako v pohádkách vyšlo na mě, že mu mám ukázat školu a být jeho novým kamarádem. Jenže jako kamarádi jsme neskončili. Zjistil jsem, že je na kluky a když on zjistil, že jsem bi, šlo to pak hodně z kopce. Nedokázal jsem popsat co se mnou dělal jen když mi vískal ve vlasech. S ním jsem poprvé pocítil motýlky. Poprvé se zamiloval.
Ale láska není věčná. Ne v té mojí pohádce. Strašně mě bolelo, když jsem zjistil, že byl nemocný a z ničeho mi odešel ze života. Když ti umře někdo, koho miluješ, vždycky tě to zabolí, když si vzpomeneš, jak jste se drželi za ruce, nebo na vaši novoroční pusu, kterou jsme si spestřili sexem pod petardy a noční oblohou. Od té doby jsem nikoho neměl a ani k nikomu nic takového necítil. Už to budou 2 roky a pořád to bylo pro mě velice citlivé téma.
Opět jsem se asi po 5 minutách vrátil do reality a mamce na to pouze jen přikývl. Už delší dobu jsem jen dloubal do kusu masa a nechal se unášet myšlenkami a proto jsem se rozhodl se zvednout, odnést talíř a prostě si zalézt do postele.
Už je to dlouho co jsem nad ním přemýšlel a zrovna dnes se mi vrátili všechny ty vzpomínky a to mě prostě dost sebralo. Nevzmohl se na nic jiného, než jen vzlykat do polštáře a myslet na něj.
Strašně mi chyběl.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Čauky!! Ou yess jsem tu s dalším příběhem:) tentokrát je to tedy normálně psaný příběh a doufám že se vám bude líbit:)
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
