Druhý den jsem se s bolavou hlavou probudil ve své posteli. Nevím jak jsem se tam dostal, protože po těch čtyřech panácích jsem si nic nepamatoval, tedy jenom okrajově. Snažil jsem se posadit ale něčí paže mi to nedovolili. Nevěděl jsem důvod proč Liam ležel v mé posteli, ale bylo to vtipné, jelikož ještě včera jsem žádného Liama neznal a teď se s ním dělím o jednu postel. Snažil jsem se vymanit z jeho sevřetí, ale on ještě své ruce obtáhl víc kolem mě a začal něco kňourat do mého ramene.
"Teď bys chtěl utíkat, ale včera jsi chtěl objímat a líbat každého." zamručel mi do ramene Liam a hodil přeze mě nohu. Začalo mi to být nepříjemné.
"ještě mi řekni, že jsem se tam fakt s někým vykousl a nebo i hůř" zhrozil jsem se nadtím, co jsem právě řekl a snažil si vzpomenout, co se včera stalo.
"Nevím, co všechno se včera mezi tebou a Louim stalo, ale s nikým jiným, pokud vím, jsi nic neměl." řekl mi a smál se u té části s Louisem. Pohltilo mě horko, ale husí kůže zároveň, představa, že se líbám s Louisem, nebo klidně víc, se mi nějakým způsobem velice zamlouvala.
"a-a s te-tebou?" vykoktal jsem a konečně se vymanil z jeho sevřetí a posadil jsem se na postel a stále se díval na Liama, který si žmoural oči.
"ježíš jsi blázen? Ne ani se mnou ne, i když si přímo prosil, abych se s tebou vyspal, to jsem ti samozřejmě hned vyvrátil. Jediný, co jsem ti nedokázal vyvrátit bylo to, že jsi chtěl zavolat Louimu, aby tu ležel s tebou. Nakonec tomu tak nedopadlo a nakonec jsem si k tobě lehl já. vážně si nic nepamatuješ?" řekl mi a už také se posadil na postel. já jen zakýval hlavou, že si nic nepamatuju. V hlavě jsem měl tisíc otázek, a nevěděl jsem, jestli chci znát odpověď.
"Co přesně jsem říkal Louisovi do telefonu?" vyhrkl jsem ze sebe první otázku co mě napadla a začal si hrát se svými prstýnky, když v tu jsem si všiml, že ten od něho mi chyběl. Věděl jsem moc dobře, že jsem si ho nesundal, když jsme šli na tu párty. Proto jsem začal pohazovat peřinou a polštáři , jestli jsem ho neztratil při spaní. "Liame, kde je ten zkurvený prstýnek?!" řekl jsem opravdu rozčíleně, proto na mě Liam hodil starostlivý výraz.
"Jaký prstýnek Harry?" zeptal se mě Liam a já ho měl chuť na místě zabít. Byl jsem rozčílený, ale sám na sebe, nebyla to ničí vina, jen moje, ale každý kdo na mě promluví v mé naštvanosti mám chuť zabít. Nikdy se mi nestalo, že bych ztratil svůj prstýnek a už vůbec nikdy ten od něho. Vstal jsem z postele i když polonahý a začal prohledávat věci, v kterých jsem byl včera. Byl jsem zoufalý a po obličeji mi steklo několik slz. Byl pro mě příliš důležitý na to, abych ho už nikdy nespatřil. Cítil jsem, jakoby tu byl můj přítel stále se mnou. Připomínalo mi ho tím každým dnem.
Prstýnek v celém bytě nebyl. Dokonce i Liam mi začal pomáhat a prohledával skříně a své oblečení, ale nikde ho nenašel.
"No tak Harry. Je to jen prstýnek.." řekl mi Liam, když ke mě přišel a začal mi hladit rameno. Já na něj vražedně pohlédl svýma uslzenýma očima a opravdu nechybělo daleko, abych ho nezabil.
"jak můžeš říct, že to je jen nějaký prstýnek?! Víš co pro mě ten prstýnek sakra znamená?! Nevíš!! Nevíš kurwa nic!! Dostal jsem ho od něho!! Od mého přítele! od mého dokonalého přítele, kterého už nikdy neuvidím a tím prstýnkem jsem si ho připomínal každým dnem!" křičel jsem na něj celý uslzený a zlomený.
Složil jsem se na zem a Liam mě držel. Potřeboval jsem oporu kohokoliv a on mi jí teď dopřál. I když to byl on, proč jsem byl tak vytočený, ale momentálně mi opravdu pomohl. Smáčel jsem mu triko a vzlykal jsem jako o život. Necítil jsem se takhle naposledy, kdy jsem se dozvěděl tu zprávu, že zemřel. Bolelo to stejně jako tehdy. Liam mě hladil po vlasech a ujišťoval mě, že to bude dobré.
