Šepot tajemství

Znovushledání

Když se proberu, za oknem je zamračeno a prší. Dneska mám velký úkol, vyjasnit si to s Jacobem a vystopovat Angelu. Zvednu se a najednou mě píchne v noze, šlápla jsem na střep. ,,Co se tady stalo, že tu jsou střepy?" opatrně se vydám zjistit, co se stalo... Vykročím do chodby a zarazím se, všechno je rozbité. Co se tu stalo? Prohnala se tu bouře? Všude je rozbité sklo, shozené vázy, polštářky, knížky, všechno naruby. Někdo zaklepe na dveře, popadnu župan a utíkám otevřít. Ve dveřích spatřím Jacoba. ,,Ahoj. Ty jsi zrovna vstávala?" zeptá se, když se podívá na můj oděv. ,,Ahoj, jo máš pravdu, promiň za nepořádek, ale nevím, co se tu stalo." Jacob vejde dovnitř a otočí se čelem ke mně. ,,Jess, chci ti něco říct. Omlouvám se ti za ten včerejšek. Nebylo to hezký, vůči tobě, vůči mně. Neměl jsem to dělat. Promiň, ale asi cítím, že jsem se do tebe zamiloval." Sice trochu tu omluvu nějak pomotal, ale beru to. ,,Dobře, já jsem se do tebe taky zamilovala a omluvu přijímám." usměju se na něj a začnu uklízet ten nepořádek. Jacob mi začal pomáhat a za hodinu už nemáme co dělat. ,,Půjdu se převléct a pak si dáme něco na zub." oznámím mu a vydám se do pokoje. V rychlosti blesku se převleču, popadnu mobil a běžím zpátky. ,,Myslel jsem, že ti to bude trvat delší dobu." utrousí si nemístnou poznámku. Ušklíbnu se na něj a vydám se do kuchyně, kde začnu připravovat snídani. Přitom si povídám s Jacobem, o tom, jak to uděláme s Angelou. ,,No, tak co teda navrhuješ, abychom udělali? Nemůžeme si ji jen tak vzít a odejít." ,,Máš pravdu, to by fakt nešlo, tak co třeba by jsme toho padoucha, ex-přítele Toma, nějak zabavili, aby od ní odjel, nadlouho, a my bychom ji vysvobodili?" ,,To zní jako plán, pojď nakreslíme si to a pořádně promyslíme."

V momentě jsme měli plán na papíře a dobře promyšlený. Poprvé se podívám na mobil a tam uvidím 13:45. ,,To už jsou skoro dvě? Zkusím zavolat Angele. Máš ty pomůcky na vystopování její polohy?" ,,Jasně, jen pro to dojdu do auta. Počkej, jo?" Aniž bych mu odpověděla, tak se zvedl a šel pro ty svoje serepetičky, já jsem mezitím uklidila nádobí a trochu poklidila obývák. Jacob se za chvilku vrátí, rozloží si to na stolku v kuchyni a dá mi pokyn, že můžu ji zavolat. Zvednu mobil a zmáčknu její jméno. Telefon začne vyzvánět a mně vysychá v krku. ,,Ano? To jsi ty Jess?" Uslyším hlas své sestry. ,,Ano Angelo, jsem to já, co se stalo? Kde jsi? Neboj, přijdu pro tebe." ,,Nevím kde jsem ,ale on mi dost hnusně vyhrožuje. Prosím pomoz mi, musím se odsud dostat, rychle, musím končit, prosím pospěšte si." Zavěsí dřív než stihnu cokoliv říct. Pohlédnu na Jacoba, který mi ukazuje vztyčený prst, že to má. ,,Tak co? Máš něco? " optám se ho nedočkavě. ,,Mám, Angela je jen pár ulic odsud. V rodinném domě, předpokládám, že ve sklepě." Podá mi adresu. ,,Vždyť tam nikdo nebydlí, ten dům je na prodej, je skoro na spadnutí." Podotknu, když si přečtu adresu. ,,Zavolám mámě, že u tebe budu až do večera, že jsi na tom špatně, půjdeme Angelu zachránit ještě dnes, že?" ,,Ano, musíme co nejdříve. Nemám na to moc času. Už asi jen tři hodiny. "

Vezmu cestovní tašku, naskládám do ni nějaké věci a oblečení, aby to vypadalo, že v ní jsou peníze. ,,Jacobe, odnes si to do auta, já si ještě něco vyřídím." přikývne a odejde. Vezmu mobil a vytočím číslo toho, kterému jsem nikdy nevolala, mám známého policistu, může mi pomoct. ,,Ahoj Jessico, co jsi se rozhodla mi zavolat?" ozve se ze sluchátka. ,,Ahoj, potřebovala bych pomoct." ,,Poslouchám.." všechno mu vyklopím a řeknu, co máme v plánu. ,,Dobře, pomůžu ti, ale je to dost riskantní, jsi si jistá, že on i jeho kumpáni půjdou k té tašce?" ,,No je to risk, ale musí to klapnout." Poděkuju, zavěsím, popadnu tašku a běžím za Jacobem do auta. Rychle mu vysvětlím situaci, vyrazíme k parku, který je nedaleko školy. Položím tam tašku s věcmi, Michael tam na mě už čeká. ,,Ahoj, moc děkuju za pomoc, kde máš auto? Jsi tu sám?" ,,Čauvec, nejsem tu sám, neboj, jsme schovaný, aby nás neviděli." usměje se na mě a já vytočím jeho číslo. ,,Ahoj Jess, tak co, už sis to rozmyslela?" ,,Nazdar, ano sehnala jsem ti ty peníze, jsou položený v parku u fontány, počkám tady na tebe, přijdi i s kumpány, chci vám něco říct." ,,Dobře přijdeme. Já věděl, že to uděláš." zavěsil, rozloučím se s Michaelem a nasednu do auta a jedeme pro Angelu. Dorazíme k tomu domu, vidíme, jak nasedá s kumpány do auta a odjíždí. Otevřu dveře, rozhlédnu se jestli tu nikdo není a přeběhnu trávník. Jacob je mi v patách. Zadní okno je otevřené na ventilačku, což zvládnu se tím protáhnout, skočím na zem, pomůžu Jacobovi dovnitř a rozsvítím baterku na mobilu. ,,Jsme ve sklepě, musí tady někde být." začneme všechno prohledávat, klepou se mi hrozně ruce a strachem mi srdce buší jako splašené. Prohledáme celý sklep, koukneme se za všechny regály, tašky, ale nikde nic. Nakonec si posvítím do rohu místnosti, vidím nějakou deku, jak se hýbe. ,,Jacobe, našla jsem ji. Pojď mi pomoct." Přiběhnu k ní, strhnu z ní deku a podívám se na ni, je to ona. Vydechnu úlevou, že jsem ji našla. Jacob ji kapesním nožíkem rozváže ruce a nohy, odlepí pásku z obličeje, popadne ji do náruče a vydáme se ke dveřím. ,,Sakra je zamčeno, co budeme dělat?" ,,Tak jak jsme se dostali sem, se budeme muset dostat pryč.. Vylezu první, podáš mi ji a pak pomůžu já tobě." ,,Dobře." Uslyšíme krok, které se blíží naším směrem, pohlédnu na Jacoba, ten na nic nečeká a dojde k oknu, které jsme už stihli vytrhnout z pantů. Jacob obratem vyskočí, zvedne Angelu, která je něčím oblbnutá, nevnímá nás. Pak pomůže mně. V tu chvíli, když dopadnu na zem, tak se rozrazí dveře a do sklepa vrazí Tomovi kumpáni. Zvednu se a běžím do auta. Rychle nastartuju a jedu domů.

Jacob vběhne s Angelou v náručí do domu, já zamknu a zatáhnu závěsy. Nikdo se nesmí dozvědět, že tu je. Přinesu deku a přikryju ji. ,,Musíme ji odvést do nemocnice, nevíme co ji ten blázen udělal." prohlásí Jacob, když se dívá na spící Angelu. ,,Máš pravdu, odvezeme ji tam, ale musíme chvilku počkat, až se mi ozve Michael, že ho zatknul. V tom momentě mi začne zvonit mobil. ,,Ano?" ,,Čau Jessie, už ho mám, nebylo to vůbec těžký, přepadli jsme je, už nebude dělat problémy, co vy? Máte Angelu?" ,,Tak to je dobře, s Angelou pojedeme do nemocnice, aby ji prohlédli, zatím spí. Jsem tak ráda, že je zpátky. Tak zatím." rozloučíme se a ukončíme hovor. Jacob vezme Angelu a odjíždíme do nemocnice. Tam se ji ujme sestřička, zkouší jí probudit, asi je pod silnými prášky. Jiná sestra se ptá mě na nějaké věci: ,,Slečno, nemá vaše sestra nějakou alergii, nebo vážnou nemoc?" ,,Ne nemá ani jedno." odpovím ji a vrátím se k Jacobovi na lavičku do čekárny a čekáme až mi někdo něco řekne. Mezitím přemýšlím nad spoustou otázek. Proč ji tam držel tak dlouho? Proč ji dal mobil, když věděl, že mi bude volat? Co jí dělal, těch několik měsíců, kdy jsem ji hledala? Z proudu otázek mě vytrhne sestra, která říká, že můžu za Angelou. Dojdu k jejím dveřím a vzpomenu si na tu holku, kterou jsem potkala, když jsem já ležela v nemocnici, už totiž vím kdo to je. Byla to Agnes, Angely kamarádka z baletu, která se před několika lety ztratila a policie ten případ uzavřela, jako nevyřešený, ale já si přesně pamatuju, jak se to řešilo, někdo ji unesl a rodině vyhrožoval, že ji zabije. Otevřu dveře a na posteli spatřím Angelu, která na mě kouká výrazem, jako kdyby mě nikdy neviděla. Otočím se a už chci odejít, jenže ji uslyším promluvit: ,,Jessico, ty jsi mě opravdu zachránila? Co se stalo s Tomem?" ,,Vysvobodili jsme tě s Jacobem a Toma zadržela policie. Jsem ráda, že jsi tady zpátky." Ona se jen usměje a oči sklopí k dece. Když odcházím, zeptám se ji, jestli něco nechce, ona odmítne. Zmátlo mě to, že neprojevila nějakou radost z toho, že je vysvobozená a on je v base, ale ona nic neudělala. Musel ji něco říct, nebo udělat. Doma prohledávám její pokoj, jestli nenajdu něco co by mi pomohlo pomoct ji pochopit. Otevřu šuplík u nočního stolku a narazím na sešit. Otevřu ho a tam uvidím Angely zápisky, jsou asi rok staré. Rychle to prolistuju a uvidím poslední zápis, který je ze 17.9 z toho dne, kdy se ztratila, ale co ten sešit dělá tady? Sednu si do křesla a začnu číst...