Šepot tajemství

Peter

Vzbudím se uprostřed noci a kouknu na displej mobilu, jedna hlasovka? To je zvláštní nikdo mi nikdy neposílá hlasovky. Posadím se na postel a pustím si ji. ,,Ahoj Petere, já vím, že jsi na mne ještě naštvaný, ale prosím zavolej mi." Kdyby to nebylo naléhavé, tak by mi nevolala. Jsou 2:00 ráno. Zkusím ji zavolat. Sakra s někým mluví, možná s Jacobem, ten ji určitě pomůže. Tak si s tím nelámu hlavu a půjdu spát.

Ten den, měl být náš nejlepší, měli jsme jít do kina, pak přespávačka u holek, tam by jsme kecali o všem možným. Jenomže se to stalo už ve škole. Vejdu do školy, jdu pozdě, protože jsem byl u zubaře. Když v tom uslyším holčičí vzlykání, které se je slyšet z dívčích záchodků. Počkám chvilku, abych zjistil, kdo to je. Zanedlouho se otevřou dveře a v nich se objeví Angela. Co ta tady dělá, nikdy přece neutekla z hodiny, co se děje? Ani se mi nepodívala do očí, jenom kolem mě prošla se sklopenýma očima. Vejde do jedné z učeben, jakmile se za ní zabouchnou dveře, jdu si po svým.
Po hodině se stěhujeme jinam a já projdu kolem třídy, kam předtím šla Angela, vyjde její sestra a zeptá se mne: ,,Ahoj Petere, na koho čekáš? Napadlo mě, že bychom dneska mohli zajít na film a pak přespávačka u nás, co ty na to?" Nezmohl jsem se na slovo. ,,Jo, jasně, klidně, jen tady čekám na profesora Křiklavého." Což byla samozřejmě lež. ,,Tak já už půjdu, řeknu to i Jacobovi." Po té větě se otočila a odešla pryč. Čekal jsem na Angelu a čekal, ale ona už nešla, ze dveří vyšel pan profesor, a zeptal se koho hledám. ,,Hledám Angelu, neviděl jste ji? ,,Omlouvám se, ale poslal jsem ji domů, byla rozhozená a ubrečená, nevíte jestli nemá doma nějaké problémy?"
Spadla mi brada. ,,Ne ona nemá žádné problémy, o ničem nevím."
Profesor se otočil a odešel. Stojím na chodbě a přemýšlím, Angelu někdo šikanuje? A pokud jo, tak proč to nikomu neřekla?
Poslední hodina nám odpadla, tak jdu domů už v jednu. Nikoho známýho nepotkám. Dojdu domů a zkusím zavolat Angele. Zvoní, zvoní, a nic nevezme to. Sakra. Zkusím zavolat i Jessice, ta mi to taky nevezme. Do pytle. Napíšu ji.
Já: Ahoj Angelo, co se děje?
Ani ne po pěti minutách mi přijde odpověď.
A: Ahoj, nic se neděje, proč by mělo?
Já: jenom se ptám, víš, jak jsem tě viděl ve škole, tak mám o tebe strach
A: ty jsi mě viděl, kdy?
Já: když jsi vyšla ze záchodů smutná
Nic po pár minutách čekání mi neodpoví. Ani druhý den ji nevidím ve škole. Odchytnu si Jessicu. ,,Kde je Angela?" ,,To ti říct nemůžu, není na tom úplně nejlíp."
Bez dalšího jediného slova se otočí na patě a odejde.
Zmatený jdu na oběd, Jessica se mi vyhýbá pohledem. Co jí je?
Pak se prudce zvedne a utíká pryč.
Jdu za ní. Doběhnu ji a zastavím se.
,,Jessico, co se děje, proč se takhle chováš? Co se stalo Angele?"
,,Proč tě to zajímá, ty snad Angelu miluješ? Nebo mě?" ,,Ne, beru Vás jako kamarádky a mám o Vás strach to je všechno." ,,Tak o nás strach mît nemusíš."
Znova se rozeběhne, tentokrát nejdu za ní.
Musím zjistit co se stalo. Proč Angela není ve škole...