After you...

Kocoure pozor!

Jako každý normální den jsem přišla do školy pozdě. Přijde mi, že už je to můj zlozvyk nebo dokonce rutina. Posadila jsem se a poslouchala docela nezajímavý výklad, o dětství prezidenta...
Zrovna, v docela zajímavé části, se za okny objevila temnota. Je zvláštní, že zrovna v tuhle chvíli běžel Adrien na záchod, ale asi se trochu polekal a....stala se mu malinká nehoda...(Pardon, ale toto nedávám😂)
No já jsem každopádně "na záchod" odběhla také, a rychle se transformovala.
Když jsem přiběhla zpět do třídy, všichni byli pryč. ,,asi se schovali v kabinetu", pomyslela jsem si...
,,Ahoj broučku", uslyším za sebou můj milovaný a trochu drzý hlas. ,,No nazdar", odpovím s předstíraným nezájmem. ,,Vsadím se, že už jsem ti chyběl", pronese lišácky. ,,Kocoure, teď opravdu není čas na flirtování. ,,No dobře beruško", ,,prosim?!, to že není čas na flirtování neznamená, že mi budeš říkat BERUŠKO, je to divný", řekla jsem až překvapivě naštvaně. ,,No dobře broučínko, ty se nezdáš", zvedne ruce v obranném gestu.
Najednou se před námi objevil Lišaj.
Vypadal ale jinak...Měl celý kostým červený a vypadal silněji. ,,Ooo, tak dnes nás poctil svou návštěvou sám Lišaj!", řekl s ledovým klidem kocour.
,,Nyní jsem Šarlatový Lišaj!", ,,a já jsem Mayura", objeví se za ním hubená postava, v modrém obleku.
Bez jediného slova jsem se rozběhla proti Lišaji (asi dvě hodiny už přemýšlím nad tím, jestli je to Lišaji nebo Lišajovi, takže se omlouvám, jestli je to blbě😁)
A kocour automaticky, proti Mayuře.
Šlo vidět, že byli oba posílení, protože jsem začínala být unavená a při pohledu na kocoura jsem předpokládala, že na tom byl stejně. Bojovali jsme opravdu dlouho, ale mé síly mi rychle ubývaly...
Už jsem byla opravdu vyčerpaná. Najednou jsem se podívala na mého milovaného kocourka, zadíval se mi do očí. V jeho drahokamech se leskla obrovská vyčerpanost...Pak jsem ale uviděla Mayuru, stále plnou energie.
,,Kocoure pozor!", vykřikla jsem vyděšeně, když Mayura svůj ostrý vějíř přibližovala ke kocourově hrudi...bylo ale pozdě. Než se kocour stihl podívat, Mayura probodla jeho krásnou hruď, plnou svalů...Kocour bolestí zaúpěl a svalil se k zemi. Z plných plic jsem zakřičela a oči mi zaplnily slzy.
Plná vzteku jsem zapomněla na všechnu únavu, a vrhla se na obě, spokojeně se usmívající postavy...
Bylo mi úplně jedno jestli je zabiju...
Lišaj se svalil k zemi a jeho partnerka také.
Já se rozběhla ke svinutému kocourovi na zemi, klekla si k němu a začala hrozně moc brečet. Brečela jsem, jako nikdy a namáčkla si kocourovo, nehýbající se tělo těsně k sobě. Jeho oči byly najednou zakalené a plné prázdnoty. Nedokázala jsem nic...jen jsem plakala a mačkala kocoura k sobě.
Najednou se mi zatmělo před očima a vše zmizelo...Třeba jsem už umřela i s mou láskou, vlastně jsem v to doufala, protože představa, že bych žila bez něj mě ještě víc ničila.
,,Kocoure pozor!", kocour se svalí k zemi. Běžím za ním, co mi síly stačí, ale nemůžu se k němu dostat. Po dlouhém, únavném běhu si ho položím do klína, ale neslyším tlukot jeho srdce! ,,Kocoure!, tohle mi nedělej!, neopouštěj mě!, vodopády slz mi stékají po tváři a dopadají na kocourovo bezvládné tělo...

Asi mě právě rozbrečel můj vlastní příběh? (jsem opravdu citlivá)😢😭:(

Váš názor na tuhle část?

A jinak moc, moc, moc děkuju, za všechny zpětné vazby, Váš názor je pro mě vážně důležitý.❤️