After you...

,,Miluju tě"

,,Synku...jediné, co miluji víc, než tvou mámu jsi ty. Moc mě to bolí, ale...pokud je to opravdu tak, jak říkáš, pak se tedy ještě naposledy rozhodni, zda nebudeš litovat", řekl otec tiše, ještě stále v našem pevném objetí.
,,Jsem rozhodnutý, tati", řekl jsem po chvíli ještě tišeji, ,,Marinette je můj život".
Vzal jsem tedy opatrně beruščiny náušnice a nasadil si je. Objevila se Tikki a tvářila se vyplašeně, já ale nechtěl nic vysvětlovat, takže jsem jen řekl: ,,dělám to pro dobrou věc, věř mi prosím", chvíli přemýšlela a pak na mě s jemným úsměvem kývla na znak souhlasu. Otec si stoupl do rohu místnosti a vše pozoroval odtamtud.
,,Plaggu, drápky!", zvolal jsem a během pár chvil ze mě byl kocour. Otec se tvářil hrdě, ale bylo poznat, že se snažil zakrýt pláč. Velice mě bodalo u srdce ho takhle vidět, ale nechtěl jsem si to rozmyslet. ,,Tikki, Plaggu, spojte se!", sotva jsem to dořekl a kolem mě se začala dělat mlha. Nevěděl jsem, co mám dělat, ale najednou jsem slyšel hlas otce: ,,vyslov své přání, teď!". ,,Chci navrátit život Marinette výměnou za život Emily", řekl jsem napůl zlomeným hlasem a zhluboka vydechl. Všechno kolem se točilo a vše bylo v mlze. Chvíli kolem svištěl silný vítr a najednou všechno utichlo.
Rychle jsem přiběhl k Marinette a ta se začala pomalu hýbat, otevřela své nádherné oči a podívala se jimi do těch mých. ,,Miluju tě", zašeptal jsem.

Miluju vás, strašně moc, a proto jsem se nakonec rozhodla, že tento příběh nemůžu nechat bez šťastného konce.
Je sice napsán o hodně později a úplně jinak, protože se za tu dlouhou dobu můj styl psaní trochu změnil, ale doufám, že jsem vám udělala alespoň trochu radost.
Tento příběh byl můj začátek a proto k němu mám silnou citovou vazbu, děkuji všem, kteří ho četli, dávali hvězdičky a posílali zpětnou vazbu, jste skvělí a moc jste mi pomáhali.
Budu ráda, když se potkáme zase u mého jiného příběhu a doufám, že se vám bude taky líbit.
Posílám všem lásku a pozitivní energii, doufám, že vaše první dny školy byly v pořádku.🫶🏻❤️🐞