Dívka, jménem Marinette, má kouzelné naušice, díky kterým se proměňuje na superhrdinku Berušku, ochraňující Paříž, společně s dalším hrdinou, Černým kocourem.
POSTAVY:
Marinette Dupain-cheng- Dívka, která vlastní pekařství a chodí do školy.
Tikki...
Konečně skončila škola, ale stejně nic neumím, mám prostě plnou hlavu kocoura. Ale je tu přece Adrien, tak co to sakra je?! Z mých myšlenek mě vyruší Adrienův hlas, za rohem si povídá s Kagami. ,,Promiň, ale prostě to tak necítím", ,,nikdy si mě nemiloval!, byla jsem jen druhá volba!, já to věděla už dávno, ale snažila jsem se to přehlížet!", rozkřikovala Kagami. ,,Máš pravdu, miluju jinou", řekně potichu Adrien. Kagami se rozběhne mým směrem a já se rychle schovám za roh budovy. Takže Adrien už tu není, miluje nějakou tajemnou dívku, kvůli které opustil i Kagami... Smutně jsem došla domů a lehla si na postel. Tak teď už je tu opravdu jen koucour...(pozn. Luka is not existing, oukej?, oukej.) Najednou se ozve obrovský křik lidí venku a já se rychle transformuji. Venku vidím dívku, až moc podezřele podobající se Kagami. Všude na obleku i ve vlasech má zlomená srce:💔.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ach Kagami...pomyslím si. Najednou na mě zezadu někdo vybafne, leknutím nadskočím, jojem ho svážu a hodím někam daleko. Až pak si všimnu, že je to kocour, uchechtu se a přitáhnu ho nazpět. ,,Číčo, není čas na legrácky!"řeknu docela nakvašeně. ,,Sluší ti to, když se zlobíš, má dámo", zakření se. ,,To jako jenom, když se zlobím?"vyhrknu pobaveně....Počkat, ne!, přestaň flirtovat ty krávo pitomá!, co to mělo jako být?!...Rychle jsem to zamluvila: ,,nevíš, kde by mohla mít akumu?
Kocourův (Adrienův) flashback: ,,Něco jsem ti přinesl!" ,,Co?" ,,Nevím, jestli se ti bude líbit, Kagami" ,,bude!" ,,hmmm" ,,Adriene, prosím😁" Adrien Kagami připne do vlasů sponku se srdcem. ,,Ta je nádherná Adriene, děkuju!" Konec flashbacku
,,Určitě bude v té sponě ve vlasech", vyhrkl kocour. ,,Jak to tak jistě víš?", optala jsem se překvapeně, ,,prostě to vím", vydechl vyhýbavě. Vždy vystřelila cosi, co vždy trefilo jednoho člověka, ze zamilovaného páru a okamžitě se s tím druhým rozešel a ......zlomil mu srdce. (Jsem líná popisovat ten ,,boj", takže prostě bojovali, bojovali a bojovali....) Zlomila jsem sponku se srdcem a vyletěl z ní černý motýl. Toho jsem svým jojem polapila a vyletěl z něj bělásek. Zablikaly mi mé naušnice a kocourovi zase prsten...,,Tak se měj, Broučínko!", zasmál se kocour. Ten jeho úsměv mě vždycky dostane🤤...ZASE JSEM SE PŘISTIHLA, JAK MYSLÍM NA KOCOURA!, jak tohle dopadne....
Tak co?, líbí?, snažila jsem se trochu rozepsat. Dejte hvězdičku, jestli se vám tenhle příběh líbí:) Děkuju vám, za všechny zprávy, hlasování a ostatní podporu<3
