After you...

Já věřím!

Aaaaaaa....⬆️⬆️⬆️⬆️⬆️⬆️
Ano, trailer je hotový (je i na youtube: Anna Štivová)....Sice nic moc, ale já jsem šťastná, že jsem ho dokončila. Napište svůj názor:).

   Ještě jsem tam pár minut takhle ležela...Pak se objevila Tikki, a já byla po dlouhé době alespoň trochu šťastná. Tikki mi málem umačkala mou tvář, ale já jsem to udělat nemohla, rozdrtila bych ji😁.
,,Děkuju ti Tikki, hrozně moc ti děkuju", ještě víc se rozbrečím, ,,mám tě ráda Marinette, jsi ta nejlepší beruška, kterou jsem kdy měla", promluví svým tichounkým hláskem.
Z našeho dojemného rozhovoru nás vyruší mistr Fu. ,,Marinette, nesu ti jídlo, přímo z vašeho pekařství", počkat!, ,,rodiče se o mě musí bát!", ,,neboj, celá třída jela na měsíc do Londýna, takže se nám to hodí", řekne s naprostým klidem. ,,Takže se kocour stihne do měsíce uzdravit??", vyhrknu nadšeně, ,,Marinette, musíš pochopit, že je tu velká možnost, že...", ,,NE!, on to zvládne, já věřím!", řeknu rozhodně. ,,Já vím, že teď nemá kostým, ale mohla bych ho chytit za ruku?", zeptám se s nadějí, ,,když tohle sníš", ukáže na tác s croissantem a horkým kakaem, ,,možná by se něco udělat dalo".
Naházela jsem do sebe pečivo a zapila kakaem, jako nic. mistr se vrátil s šátkem v ruce a řekl mi, ať se transformuji. Učinila jsem tak a mistr mi zavázal oči. Vedl mě ke kocourovi a já byla stále nervóznější. ,,Právě stojíš ne pravé straně, ležícího kocoura. Nepředpokládám, že by se probudil, ale pro jistotu ses transformovala". ,,mistře?", zeptám se tiše...,,položte prosím mou ruku na tu jeho". Mistr tedy vzal mou ruku a opatrně ji položil na tu jeho...
Rozplakala jsem se, ale nevím jestli to bylo smutkem, či radostí, asi se prostě smíchaly všechny omoce dohromady...Radost, protože se teď dotýkám jeho hebké ruky, smutek, protože mě bolí, že on netiskne tu mou, vztek, protože jsem tomu mohla zabránit a strach, protože....NE, tohle si prostě připouštět nechci!
Podle sluchu jsem poznala, že mistr odchází, ale ještě před zavřením vrzajících dveří zašeptal: ,,jen na chvíli". Plagg a Tikki si spolu asi někde povídali, takže jsem mu mohla říct vše...
Pevně jsem stiskla jeho studenou dlaň. ,,Kocoure, mrzí mě, že....prostě...", nevěděla jsem jak začít.
,,Miluju tě kocoure, a chci ti říct, že jestli...ty víš co, tak já taky. Myslím si, že mě slyšíš, takže bojuj a nenechávej mě tu, protože bez tebe nejsem nikdo!", už se ani nesnažím svůj pláč ovládat.
Lišaj i Mayura jsou mi úplně ukradení a vím že je to zlý, ale doufám, že jsem je zabila!, kocoure, já věřím!, věřím v to, že se uzdravíš, věřím v to, že zas spolu budem chodit na zmrzlinu k Andrému (nevím jak se to píšeee),
věřím v to, že zase budeme blbnout a věřím v to, že se na mě zase podíváš těmi zářivými, zelenými rubíny...
JÁ VĚŘÍM! a hrozně Tě miluju...
Položila jsem svou hlavu na hřbet jeho ruky a plakala...

Další dojemná kapitola😢

Jinak, trailer není nic moc, I know:)

MI-LU-JU VÁS❤️✨💕

ig: wolfovaaa_fan