Nikdy!

86 6 2
                                    

   ,,Adriene, tohle nejde!", zakřičel Otec, když jsem mu převyprávěl můj rozhovor s maminkou ,,tati, já vím a věř mi, že nechci nic víc, než probudit maminku, ale...copak nechápeš, že bys nás bez tohohle stejně nikdy neporazil, a že by sis prostě musel zvyknout?", řekl jsem s dalšími proudy slz. ,,Adriene, já ale tvé matce i sám sobě slíbil, že to budu zkoušet až do roztrhání těla, ikdyž budu na smrtelné posteli, do posledního dechu budu myslet na záchranu Emily!", poslední slova už křičel.
,,Otče, já...já vím, že jsi naštvaný, ale já matku zvládl, jenže bez Marinette to nejde, protože mi nahrazovala vás!, když jsi tu nebyl ani ty, tedy byl, ale vlastně nebyl, no prostě to ona byla ta, která mě udržovala naživu. Když jsem býval u ní doma, jakoby se najednou její rodiče stali i těmi mými, cítil jsem to teplo, tu vůni...rodiny, tohle jsi mi ty nebyl schopen dát!", tohle mě už začínalo mrzet, ale potřeboval jsem mu říct všechno, co se ve mně za ty roky nakupilo, ,,Adriene...ale", ,,TATI DOST!", zakřičel jsem. ,,Nepřijde ti sobecký to, že necháš syna aby se radši zabil, něž abys přišel o ženu, na kterou sis už stejně zvykl, že tu není?!", ,,Adriene, JE TO TVOJE MATKA, NIC NENÍ SOBECKÉ!", ,,jestli bych už nikdy neměl Marinette vidět...", nestihl jsem to doříct, protože mě otec pevně objal. Čekal jsem další křik, třeba i facku, ale tohle opravdu ne...

Ahoj...pardon, pardon, pardon. Cítím se fakt provinile...ALE TEĎ SE FAKT SNAŽIT BUDU!
Mám tu ještě někoho?😬❤️

Zlatíčka, máme nový insta, společně s kamarádkou, takže jestli tě zajímají naše knížky, určitě mrkni: @wattpaderky.v.akci

bye❤️

After you...Kde žijí příběhy. Začni objevovat