After you...

,,Mami?"

   Moc, moc, moc, moc se omlouvám, už se budu opravdu snažit vydávat častěji...❤️

  
   Už jsem opravdu začínal cítit jemnou bolest na mém krku, začínaly se mi hlavou promítat všechny vzpomínky, plné bolesti a utrpení, ale i štěstí a lásky, už jsem opravdu začínal cítit svou vlastní smrt. ,,Adriene!", uslyšel jsem hlasitý výkřik a moje ruka sama od sebe postila nůž, který hned v zápětí spadl na zem a zanechal za sebou hlasitý úder. ,,Adriene, co to sakra děláš?!", vykřikl vyděšený otec, ,,aaa...známý módní návrhář Gabriel Agreste si vzpomněl, že má syna", řekl jsem s velkou dávkou ironie. ,,Adriene, synku prosím Tě!", řekl se slzami v očích. ,,Hele, OTČE", řekl jsem to slovo s odporem, ,,Černej kocour je v hajzlu, protože jeho dáma Marinette je mrtvá, takže ho nech laskavě na pokoji, dík!", ,,černý kocour?!", řekl zmateně, ,,ups...ty to vlastně nevíš, já jsem...BYL kocour, jo a Marinette byla beruška, ale už není, protože je mrtvá!", rozkřikl jsem se a s brekem se svezl po stěně. Otec chvíli jen opařeně stál, ale pak si sedl ke mně a své paže kolem mě obmotal.
Seděli jsme tam a Plagg, který stále ještě nevěděl, jestli se má ukázat nebo ne, mě jemně hladil po mé paži. Na chvíli, jen na setinku sekundy, jsem pocítil i malý pocit štěstí, ale hned to bylo zase pryč.

   Po chvíli se otec postavil a natáhl ke mně ruku. Přijal jsem ji a zvedl se ze země. Vedl mě do své pracovny. Přišel k velkému obrazu mé matky...Podíval jsem se mu přes slzy do očí a on se maličko pousmál. Byl to tak malý úsměv, že by si ho sotvakdo všiml, ale já ho viděl. Poté přemístil své prsty na obraz a zamáčkl do něj několik čtverců. Najednou jsme se snesli do nějakého podzemí. Nikdy v životě jsem v téhle části našeho domu nebyl. Popošli jsme kus dál a pak jsem to uviděl...

    ,,mami?"

   Mám takový pocit, že jsem Vám ten čas maličko vynahradila😅...

   Love youuuuuuu....

 
   Ta hvězdička vlevo dole, čeká ne tebe:)

     ig, kde najdete vše ohledně knížky: books_are._life_ ❤️