Romance ✔

21. část- ,,Další komplikace alias Joseph"

Laura:

,,Probuď se, sluníčko. " slyšela jsem z dálky. Protáhla jsem se a zívla. ,,Jeremy?"

Otevřela jsem oči a uviděla ho. Zrovna se oblékal.

,,Hawaiská košile? Vážně? " zasmála jsem se. Vypadal dobře ve všem. Vlastně vypadal skvěle. Jen to nebyl jeho styl. Kysele se ušklíbl. ,,Sem chodí hipíci. Jestli nechceš budit u snídaně pozornost, vezmi si tohle. " ukázal na velkou bílou skříň, na které jsem si všimla dlouhých oranžových šatů na ramínku.

,, Nebudeme vypadat jako oni." Poznamenala jsem, když jsem vstala jsem z postele a u těla si přitom držela peřinu. Vzala jsem si šaty a odešla do velké koupelny. Tam jsem si je před zrcadlem oblékla. No, vlastně to nebylo tak špatné. Vyšla jsem z koupelny a zatočila se v nich před Jeremym.

,,Tak?" Zeptala jsem se ho trochu laškovně.

,,Vypadáš jinak." Poznamenal. Ignorovala jsem jeho pohled. Dal mi hnědé sandály a šli jsme na snídani. Tvářili jsme se jako manželé na líbánkách, kteří cestují do New Yorku. Jo, nechybělo ani pár polibků, které jsme zahráli opravdu věrohodně a snídaně utekla rychle.

Nasedli jsme do černé dodávky a vyrazili pryč. Když jsme zajeli za roh, ulevilo se mi. Celou dobu jsem totiž měla pocit, že nás někdo sleduje...

Celeste:
Hotel pro hipíky? Vážně, Jeremy? Otráveně jsem hodila mobil na postel. Právě mi jeden můj milenec řekl, že našel jeho signál. Jeho a té čubky. Vždyť jí zná pár dní! Nemůže s ní spát! A co se stane, až zjistí, že jsem jí do toho sklepa zavřela já?

Bylo mi z toho špatně. Snad ta děvka pochopila, že to nemá říkat, jinak se jí něco stane. Zle jsem se usmála. Jeremy bude jenom můj a já jen jeho. Už nikdo a nic mezi námi nebude stát. A já, já budu sedět na jejím pohřbu a ronit slzy štěstí.

Bouchly dveře. ,,Frayi, vypadni! Nechci tě vidět. " houkla jsem. Ticho. ,,Frayi? " zpoza rohu vystoupil vysoký muž. Vyskočila jsem, bleskově vytáhla malý revolver a namířila ho na nevítaného hosta. ,,Kdo jste a co tu děláte mi je jedno. Prostě vypadněte z mého domu." Zavrčela jsem na něj.

Usmál se. Nejspíš je to nějakej idiot, co bydlí ve stejným penzionu jako já. Pomyslela jsem si, ale pak jsem ho poznala. Byl v televizi. Vyhrožoval nám. Sakra.

,,Jsem Joseph. A ty, pusinko? " vycenil na mě své bílé zuby. ,,Nech mě hádat... Ehm...Celeste Petersonová, kamarádka mého bratra že? " ,,Neznám žádnýho tvýho bratra ty hajzle." Namířila jsem mu bouchačku do ksichtu. Jako by to s ním ani nehnulo. Pomalu z kapsy vytáhl paralizující pistoli. Zamračila jsem se na něj.

,,Odhoď to, nebo ti z toho tvýho roztomilýho nosánku udělám fašírku!" Řekla jsem.

Ale on se začal přibližovat. Ruka se mi začala třást. ,,Ne, neuděláš. " sáhl pro revolver a vyrval mi ho z ruky. Třásla jsem se celá.

,,A víš proč? " zeptal se pobaveně. Hleděla jsem dopředu a oči mě pálily od nežádoucích slz. ,,Protože ty mýho brášku znáš opravdu osobně. " stiskl spoušť paralizující pistole. Svalila jsem se na zem. ,,A přece si to u něj nechceš podělat úplně " zasmál se a odtáhl mě pryč.

Tak je tu po delší době další část ☺ Snad se líbila ;-) Víte, kdo je Josephovo bratr? ;-)
Zároveň vám chci poděkovat za 1K shlédnutí :-D Jste nejlepší! :-)