Romance ✔

19. část- ,, Plán B"

Laura:
Jupíí! Pojedu domů! Byla jsem vážně štěstím bez sebe! Nemohla jsem se dočkat normálního života, rodiny, přátel, školy... Všeho! Žádná Celeste, vyhrožování ani bičování! Už nikdy!

Jeli jsme beze slova už slušných pár hodin, když Jeremy promluvil. ,, Takže co jsi vlastně dělala před tímhle vším? " ,, Co myslíš? " ,, No..." protáhl. ,, Práce, zájmy, život..." pokrčil rameny. ,, Cokoliv."

Normálně bych mu neřekla ani slovo, ale oba jsme potřebovali trochu rozptýlit. ,, Ještě nemám práci. Studuju práva. " ,, Tak vysokoškolačka..." usmál se.

,, Jo, pořád jsem ve škole. A řeknu ti, vůbec mě to nebere. " odfrkla jsem si. ,, To asi nikoho" poznamenal.

,, Ale ne, já myslela práva. " obrátil ke mně pozornost od řízení.

,, Tak proč sis to vybrala?" Zeptal se. Ale odpověď se mi nelíbila.

,, Já si to nevybrala! To moji rodiče a přítel. " zamumlala jsem frustrovaně. ,, Řídí mi celej život. " trochu jsem se rozjela. ,, Až teď mi to došlo! Moje máma chtěla, abych hrála na klavír,že prý to máme v krvi a jsem nadaná." Zasmála jsem se. ,, Ale já vím, že bych místo toho radši chodila do oddílu, jezdila na výpravy, do přírody... Zažívala dobrodružství na táborech... Jsem na hudbu takový poleno a moje matka si myslela, že to schválně kazím... "

,, A pak střední. Chtěla jsem jít na cestovní ruch! Samozřejmě, že jsem nešla. A když jsem si v šestnácti našla kluka, bylo to ještě horší... Kvůli němu jsem šla na stejnou vysokou jako on, bydlela jsem kde chtěl on a chodila tam, kam on. Všechno bylo podle něj. To nebyl můj život, ale jeho." Vydechla jsem.

Nevím jak se stalo, že se všechno, co jsem v sobě dusila celý život, najednou dostalo na povrch. Nicméně jsem zažila obrovskou úlevu, když jsem se někomu svěřila. Jak tak nad tim přemýšlím, můj život je jedna velká sračka.

Jeremy sledoval vozovku. ,, Promiň, že tě zatěžuju. " řekla jsem a opřela si hlavu o sklo.

,, Ne ne, to je dobrý. " ujistil mě. ,, Jenom ten tvůj život nevypadá moc dobře. " ,, Neříkala jsem to, abys mě litoval. " ,, To já vím. " usmál se.

,, A co ty?" Změnila jsem téma.

,, Já? "

,, No? Co tvoje zájmy? "

Chvíli přemýšlel.

,, Baví mě to, co dělám." Řekl pak.

,, Máš nebezpečnou práci. Nebojíš se, že při tom umřeš? " zeptala jsem se.

,, Pro mě je lepší umřít při misi, než v teplé posteli v devadesáti" zdálo se mi to, nebo se otřásl?

Po téhle konverzaci jsme zase nemluvili pár hodin. Jeli jsme i v noci.

,, Jeremy? " zeptala jsem se v polospánku.

,, Co?"

,, Jsi skvělej člověk"

Předtím, než jsem usnula, jsem možná zaslechla jeho smích.

Když jsem se probudila, jeli jsme mezi mrakodrapy. Rychle jsem se probrala.

,, New York? " zeptala jsem se Jeremyho za volantem. Vypadal ospale, ale řídil dobře. ,, Ne, Chicago" zívl.

,, Musíš si odpočinout. " rozkázala jsem. Ani jsem nečekala, že můj návrh na ubytování se přijme, ale on souhlasil.

,, Nesmíš ale chodit ven, teroristi mají svoje špehy i tady " řekl a za chvíli jsme dojeli k jednomu hotelu. Zaplatil pro nás jednu noc a snídani. Když jsem se divila té snídani, vysvětlil, že lidé si ji tu dávají a že bysme byli příliš nápadní.

Došli jsme k našemu pokoji. Jeremy otevřel dveře a já hned užasla. ,, Manželské apartmá? " pochybovačně jsem vstoupila a prohlížela si ho. Líbil se mi ten luxus. Ale že by se mi líbila velká manželská postel, to se říct nedalo.

Jeremy přišel do ložnice a podíval se na mě. ,, No, teď bych asi měl říct 'klidně budu spát na gauči' " zašklebil se a svalil se na svoji půlku postele.

,, Ehm Jeremy, to bys asi říct měl, a pak by ses měl odkýblovat pryč. " taky jsem si lehla, i když jsem předtím trochu spala. Byla jsem pořád unavená. Otočila jsem se k němu zády.

,, Šel jsi mě zachránit? " zeptala jsem se.

,, Jo." Řekl.

,, Tak to jsem vám asi překazila plán A že? "

Usmála jsem se.

,, No, možná trošku. "

,, A jakej byl plán B ?" Olíznula jsem si rty.

Najednou byl přímo za mnou. ,, Chceš to vědět? " zašeptal mi do ucha.

Tělem mi projela vlna vzrušení.

Další část :-) Vím, že dneska jich bylo hodně, ale někdy mě to popadne a musím psát psát psát... :-)
Za chyby se omlouvám ;-)