Romance ✔

25. část- ,,Konec Lovestory?"

Laura:
Něco pípalo. Bylo to otravné ale zároveň povzbuzující, pomohlo mi to odtrhnout se od temnoty mé mysli. Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem v nemocnici. Hned jsem si všimla papírku v mé ruce. Nemotorně jsem ho rozbalila.

,,Nevíš, proč to dělám? Abych tě ochránil." Stálo tam.
,,Všechno jsem schopný udělat, aby ses měla co nejlíp. S mým příchodem jsi se dostala do pěknýho maléru. Můžu to vyřešit jenom tak, že se postarám o to, abysme se už nikdy nesetkali. Jsi krásná, sexy a chytrá, snadno si najdeš někoho lepšího. Lituju tu noc, kdy se mezi náma nic nestalo.
Jo a vzal jsem s sebou bráchu.
                     Jeremy "

Zírala jsem na papír. Nehnutě jsem ležela a dopis mi vypadl z ruky. On mě opouští - navždycky? To jsem vážně nečekala. Počítala jsem s tím, že až se probudím, on bude sedět u mojí postele. Nebo že mi sestra řekne, že je u Josepha. Přecejenom to jsou bratři. Ale tohle? Mám bílý pokoj s jednou postelí, v šeru to tu vypadá ještě depresivněji, než obyčejně. Moment, co znamená "vzal jsem s sebou bráchu"?

Najednou se ozvaly výkřiky. Zvedla jsem se z postele a neohrabaně došla ke dveřím. Otevřela jsem je a viděla doktory, za nimi šly dvě gorily z ochranky a všichni mířili do jednoho pokoje přes uličku.

,,Slečno, jste na jednotce intenzivní péče! Vraťte se do pokoje, prosím!" Zavolala na mě sestra, která si to rázovala směrem ke mně. Rozběhla jsem se pryč a letmo se přitom podívala do místnosti, kde zmizeli ti chlapi, na dveřích v průhledné fólii visel papír se jménem. Joseph Morgan. Pokoj byl prázdný.

Zamračila jsem se, ale běžela dál. Bylo mi jedno, že jsem na sobě měla noční košili a vyběhla jsem na rovnou střechu. Udýchaně jsem se opřela o zábradlí. Oba mě opustili. Neměla jsem nikoho, krom Thomase a rodičů na druhé straně planety. Jediné, co mi zbylo, je vrátit se k Thomasovi, omluvit se mu a žít jeho život. Děkuju, nechci.

Ale co budu dělat? Nemám práci, přátele ani domov. Žili jsme s Thomasem způsobem "co je tvoje, je i moje" a já sama jsem neměla vlastně nic pro sebe. Budu si muset urychleně najít práci.

Přelezla jsem zábradlí a držela se nad zelenou trávou. Nemocnice měla jen dvě patra, což bylo trochu netypické. Pustila jsem se a padala na zelenou trávu. Snad se mi povede dopadnout měkce. A jestli nepovede, taky dobře.

O dva měsíce později

Sedím v autě, v černém BMW a jedu po dálnici plné aut. Zpod slunečních brýlí vidím červený kabriolet plný teenagerů, který se se mnou rozhodl závodit. Za volantem sedí vcelku pohledný blonďák v černé kůži, usmívá se na mě a snaží se vypadat sexy. Moje povytažené obočí ho neodradí.

,,Hej, kočko! Přidej se k nám! Vyrážíme si užít trochu zábavy! " křičí přes hukot motorů a olízne si rty. Vím, že je to neprofesionální, ale neodolám a ukážu mu vztyčený prostředníček. Za to si vysloužím bouřlivé výkřiky a potlesk od ostatního osazenstva auta. Na mě to dojem nedělá a šlápnu na plyn. Kabriolet se mě snaží dohnat, ale brzy mi zmizí z dohledu za první zatáčkou.

Moje nová práce mi nadmíru vyhovuje. Máma dům v New Yorku s krásnou zahradou, bazénem a tímhle autem. Začne mi pípat vysílačka. Zvednu jí ze sedadla spolujezdce.
,,Agentko Gallová, " ozve se. ,,Cíl byl identifikován. Nachází se v málem bytě u řeky Mississippi. Posíláme vám souřadnice. " na obrazovce na přístrojové desce se mi objeví písmenka a čísla.
,,Nezapomeňte, úkol je najít a zajistit agenta Wintera a jeho bratra. Pokud budete chtít, posily jsou tam za půl hodiny."
,,Zvládnu to." odpovím.

S centrálou jsem domluvila Josephovo nevinu. Mám za úkol je jenom najít a informovat se o jejich stavu. Nic víc. Vlastně to byl Jeremy, kdo mi ukázal, že jsem se narodila pro to, být agentem. Usmála jsem se.
,,Tak, Jeremy, znovu se setkáme. "

Konec.

Tak tohle je konec... Doufám, že se celá story líbila. Mohla bych psát dál a dál, ale někde se musí skončit. ☺ Určitě se budu snažit napsat další příběhy, takže snad se budou líbit aspoň stejně tak, jako Romance. Psát jí mě neskutečně bavilo a každý vote i komentář mě nehorázně potěšil. Děkuju moc všem <3 Jste nejlepší!