Romance ✔

24. část- ,,Neodcházej..."

Laura:
V ruce jsem držela pistoli a sledovala Celeste, jak padá na zem. Co jsem to sakra udělala?! Střelila jsem člověka! Do očí se mi nahrnuly slzy. Bože můj! Jsem vrah! Klesla jsem na bok. Tak takhle umřu. Nikdy bych nečekala, jak se můj život zkomplikuje rozchodem s Thomasem. Tolik se toho za pár dní stalo...
A teď tady umřu.

Ale byla jsem svým způsobem šťastná. Zažila jsem věci, o kterých bych si v mém nudném životě mohla nechat jenom zdát.

Jeremy ke mě přiběhl a v ruce svíral mobil. Něco do něj říkal a pak si ke mně sedl a hladil mě po vlasech.
,,Já umřu, že jo?" Zamumlala jsem a zkoumala jeho obličej. Zakroutil hlavou.
,,Ne, neumřeš. " řekl s pevným výrazem.
,,No jo" usmála bych se, ale neměla jsem sílu. Byla jsem hrozně unavená. Zavřela jsem oči a pomalu odplouvala do říše snů...

,,Lauro! Lauro! Probuď se! LAURO! " otravný hlas mě probudil z krásného snu.
,,Nech mě spát! " Zavrčela jsem.
,,Nemůžeš spát! Musíš se vzbudit! "
,,Pět minut... Jen pět minut..." ,,Ne! Nevzdávej to!" ,,Cože? Já nic nevzdávám. Chci si odpočinout " znovu jsem usínala.

,,Musíš zůstat naživu. Prober se!" Něco mě plesklo přes tvář. Pálilo to.
,,Jau! " vyjekla jsem, ale oči jsem neotevřela. Plesk! ,,Proboha nech mě! " otevřela jsem oči a zle se zamračila. Jeremy se usmál.

Za chvilku přijela sanitka. To už jsem se těžko držela při vědomí. Naložili mě na nosítka a víc si nepamatuju.

Jeremy:
V nemocnici jsem k ní nemohl. Ani ke svému bratrovi. Ano, byli oba živí. Zatím. Oba byli na jednotce intenzivní péče. Seděl jsem na lavičce na chodbě a čekal. Vím, co bych měl udělat. Ale nedokážu to. Neodloučím se od ní.

Z jejího pokoje vyšla menší, trochu zavalitá sestra.
,,Je v pořádku? " zeptal jsem se jí.
,,A vy jste kdo?" dala si ruce v bok.
,,Její přítel. " zalhal jsem a čekal na odpověď. Zkoumavě si mě prohlížela.
,,Jeremy?" ,,Ano" ,,Říkala vaše jméno. Spí. " srdce mi poskočilo. Sestra pomalu odešla a kývala se přitom ze strany na stranu.

Rozhlédl jsem se a vešel do pokoje. Hned jak jsem jí uviděl, jsem poznal, že nebude zbytí. Musím to udělat. Na kus papíru, který ležel vedle její postele na stolku, jsem napsal vzkaz a vtiskl jí ho do dlaně. Otočil jsem se ke dveřím.
,,Jeremy?" Ozvalo se najednou. ,,Neodcházej... " mumlala Laura. Asi sen. Nebo spíš noční můra. Co jsem se připletl do jejího života, prožívá samé noční můry.

Vrátil jsem se k ní a lehce jí políbil na rty. Nechtěl jsem jí budit. Naposledy jsem se na ní podíval a vyšel jsem zpátky na chodbu.

Tohle je nejspíš předposlední část ☺ Doufám, že se líbila ☺