Romance ✔

9. část- ,,Rozloučení? Ne! "

Jeremy:
Viděl jsem jí. Stála na břehu jezera a pozorovala nás. Kdyby nepřišla, určitě by k něčemu došlo. Naštěstí jsem si jí všiml.

S obtížemi jsem se od Laury odtáhl a zeptal se, jestli chce zpátky na břeh. Souhlasila. Otočil jsem loď a když jsem se po Celeste znovu podíval, nebyla tam.

Když jsem Lau (čte se Lo ;-) ) řekl, že mezi mnou a Celeste nikdy nic nebylo, nebyl jsem úplně upřímný. Před dvěma lety jsme si byli hodně blízcí, ale ona vždycky byla nafoukaná, egoistická mrcha, dobrá jenom do postele. Když mi tedy nabídla chození, odmítl jsem. Nevydržel bych to s ní.

Samozřejmě jsem čekal nenávist, ale ona to přijala celkem dobře, od té doby po mě nechtěla nic víc než sex. Dokonce se za ty roky změnila k lepšímu.

Vystoupili jsme s Laurou z loďi a ona si šla pro svoje věci. Domluvili jsme se, že před polednem vyjedeme mým soukromým letadlem. Nechtěl jsem jí pustit, šíleně mě přitahovala. Ale byla to její volba.

Laura:

Vběhla jsem do vily se smýšenými pocity. Chtěla jsem domů, ale zároveň jsem nechtěla opouštět Jeremyho. Navždycky.

Povzdechla jsem si. Vtom se z jedněch dveří vynořila Celeste. Jak mě spatřila, zastavila se a se založenýma rukama se opřela o dveře.

,, Ale! Už odjíždíš?" Falešně se usmála.

,, No, vlastně tu zůstávám. " zalhala jsem, abych ji naštvala. Zamračila se. ,, Cože? "

,, Slyšela jsi, zůstanu tady." Prošla jsem kolem ní. Najednou mě něco píchlo do zad. Klesla jsem na kolena. Celeste se zasmála.

,, Ale Ale! Kdopak se nám tu opil? Ukaž, pomůžu ti vystřízlivět! " zvedla mě ze země a pěstí mi dala do obličeje, až jsem znovu spadla. Něco mi píchla! Ztrácela jsem sílu a rozostřilo se mi vidění.

Obvaz z čela mi zklouzl a rána začala po její ráně znovu krvácet. ,, Proč..." zašeptala jsem překvapeně.

,, Protože jsi kořen na cestě. A takový kořen je třeba vykopat."usmála se, znovu mě zvedla za krk do vyše a opřela mě o stěnu.

,, Ale když ten kořen vykopeš, zničíš i cestu." Zamumlala jsem přiškrceňe.

Přimhouřila oči a natočila hlavu na stranu. ,, Jdeme." Poručila a přiložila mi pistoli na hlavu. Poslušně jsem vykročila, i když jsem se motala.

Zdálo se mi to jako celá věčnost, když jsme vešli do nějakého sklepa. Byla tam hrozná zima, i když jsem spíš vnímala bolest v obličeji a pistol u mého spánku.

Postupně jsem ztrácela vědomí. Bolest se pomalu vytrácela, když mě Celeste strčila na židli. Nepokoušela jsem se odporovat. Přivázala mi nohy a ruce k židli a do pusy mi strčila roubík, i když jsem se cukala a snažila se ho vyplivnout.

,, Užij si to tady, dokud můžeš. " zašeptala mi do ucha.

,, Ty mrcho!" Chtěla jsem zařvat, ale roubík mi v tom zabránil. Zachvátila mě panika. Celeste zavřela dveře a můj vzlyk pohltila tma.