The truth untold [Jeon Jungkook]

29

„prosím nebuď smutná. Jsem si jistá že se to mezi vámi spraví. Navíc ostatní byli moc šťastní že tě zase viděli.” pohladila mě Jess.

„já nevím. Vlastně vím, nespraví. Po dnešku už se stejně neuvidíme. Měla bych na něho zapomenout, a to co nejdříve. Vlastně na ně všechny.”

„tohle neříkej, jsem si jistá že máte být spolu.”

V aréně jsme našli svá místa. Jess si našla kamarádku asi ve stejném věku, byla tam s její mamkou a tak jsem měla šanci se někam schovat a vybrečet se. Už jsem vážně nedokázala udržet slzy. Bylo dost těžké stát před člověkem kterého nejvíc na světě milujete a vědět že nikdy nebude váš. Nikdy se nebudete moci znovu podívat do těch krásných očí. A nikdy už neucítíte jeho jemné doteky.

„nevadí když si odskočím a nechám vám ji tu na chvíli?” podívala jsem se na matku té holčičky a jen s úsměvem kývla.
Vyběhla jsem tedy na chodbu. K mému štěstí tam nikdo nebyl, všichni už seděli nebo stáli na svých místech a byli natěšení na koncert.
Už jsem nedokázala zadržet slzy. Rozeběhla jsem se abych na někoho nenarazila, běžela jsem přímo k záchodům.

„Chloe!” uslyšela jsem velmi známý, teď už ale cizí hlas. Jungkook mě chytil za paži.
Otočila jsem se na něj a zadívala se mu do očí. Dlouho jsem je takhle neviděla. Byli tak nádherné, že jsem zase na chvíli na všechno zapomněla. Stáli jsme tam a koukali se na sebe bez toho aniž by někdo z nás něco řekl.

„Jungkooku, běž se převléct!” uslyšela jsem ženský hlas.

„Chloe....” setřel mi prstem z tváře slzu.

„mluvil jsem s mým bratrem, všechno mi řekl. Je to pravda, prosím odpusť mi...” řekl potichu.

„ty odpusť mě.” šeptla jsem a za chvíli jsem cítila jeho ruce okolo mého pasu. Hlavu jsem si opřela o jeho hruť. Slzy mi po tváři stékali jako zběsilé. Byla jsem ráda ale co se stane pak? Vrátíme se k sobě nebo ne?

„Jungkooku!” uslyšela jsem ten stejný ženský hlas.

„musím jít.” podíval se mi do očí.

„v pohodě, utíkej.” i přes slzy jsem naznačila malý úsměv.

Na záchodě jsem si slzy jen utřela toaletním papírem a vrátila se zpátky do arény na své místo.

„Kim Namjoon, Kim Seokjin, Min Yoongi, Jung Hoseok, Park Jimin, Kim Taehyung, Jeon Jungkook, BTS!” začali křičet všichni kolem mě. Nechápavě jsem se podívala na Jess která také ječela.

„to je náš pokřik.” zasmála se.

V pozadí už začala hrát hudba a kluci se objevili na pódiu. Bylo vážně zvláštní je vidět takhle. Znala jsem je jako normální kluky a ne jako idoly.

„chtěl bych teď všem něco říct...” řekl Jungkook po skončení první písničky.

„vím že moc neukazuji svůj osobní život ani moc věcí z něho a tak si vymýšlíte že s někým chodím. Chci říct že s Lisou nechodím. Je to super holka, i když jsme se viděli jen párkrát tak vím že je dost milá a také hezká. Ale vážně spolu nejsme. Také nechodím s nikým z kluků.” zasmál se.

„ale v životě se mi úplně z ničeho nic objevila jedna osoba, osoba která pro mě moc znamená a teď když jsem ji zase našel už nechci dovolit aby někdy znovu odešla z mého života. Chloe...” pokračoval. Nějaký bodyguard mě začal tahat ven z davu křičících fanynek.

„běž nahoru.” usmál se a já jen nechápavě kývla na souhlas.
Vylezla jsem na pódium a Kook mě hned chytil za ruku.

„Miluji tě Chloe!” řekl dost nahlas a přiblížil se ke mě. Chvíli se mi díval do očí a pak spojil naše rty. Zase jsem cítila jeho sladké rty a jemné doteky. Pohladil mě po tváři a oddálil se. Začal zpívat písničku a přitom se mi pořád díval do očí.

I still want you.

Ahojky, tohle je poslední část. Budu moc ráda když si přečtěte i jiné z mých příběhů a třeba napíšete nějaký komentář. I Purple You <3