The truth untold [Jeon Jungkook]

09

„notak byla radši semnou než s tebou no.” řekl Jungkook.

„promiň já...”

„ty co?” zeptal se Namjoon.

„já...” nedořekla jsem protože jsem neměla co říct. Rozeběhla jsem se za ním a hodila jsem vražedný pohled po Jungkookovi.

„promiň, tohle jsem nechtěl.” uslyšela jsem za sebou ještě Jungkooka.

„Namjoone stůj! Zastav se prosím!” křikla jsem. Zastavil se až venku.

„co je? To nevidíš že tě Jungkook jenom využívá?”

„co to říkáš? Jsme kamarádi a náhodou se o mě zajímá víc než třeba ty.” vychrlila jsem ze sebe.

„náhodou se o tebe zajímám víc.” přitáhl si mě blíž a já ucítila jeho dech na mých rtech. Rozbušilo se mi srdce. Ale ten moment se nezdál být správný. Takhle by to nemělo být.

„miluji tě, hrozně moc.” podíval se mi do očí.

„ale Namjoone, já...já miluji někoho jiného.” vypadlo ze mě bez přemýšlení.

„ale já tě vážně miluji.” pořád se mi díval do očí.
Uslyšela jsem prásknutí dveří. Něco mi říkalo že je to Jungkook. Rozběhla jsem se dovnitř bylo mi líto Namjoona ale nechtěla jsem mu dávat falešné naděje. Radši jsem mu to řekla narovinu i když, když jsem si to pak přehrávala v hlavě tak to znělo dost zle a litovala jsem způsobu jak jsem to řekla.

„JK!”

„co je?” otočil se. „přeju vám to. Jste moji kamarádi.”

„ale my spolu nejsme. Řekla jsem mu pravdu. Líbí se mi někdo jiný.”

„vždyť jsi říkala že se ti nikdo nelíbí.”

„já vím ale asi přecejom jo.” dívala jsem se do země.

„tak super.” řekl a odešel. On odešel? On vážně právě odešel? Vždyť jsem mu právě řekla že...

Slzy mi začali stékat po tváři jedna po druhé. Jediné co jsem zrovna chtěla bylo se vypařit zalést si pod peřinu a při nejlepším už nikdy nevylést. A to jsem také plánovala udělat. Hledala jsem východ, jenže přes slzy jsem skoro nic neviděla.

„copak? Jsi v pohodě.” uslyšela jsem známý hlas. Byl to Jimin. Přísahám že kdyby byl holka byl by to ten typ který na záchodcích objímá a psychicky podporuje holku po rozchodu a nechá ji se se vším svěřit pak ji přelíčí a dá jí telefoní číslo a stanou se z nich nejlepší kamarádky. Přesně tohle by byl Jimin. Vlastně on to byl Jimin jen v klučičí podobě. Nemyslím si že kluci brečí s rozmazaným make upem na záchodech kvůli rozchodu. I když nějací se samozřejmě najdu a samozřejmě je za to neodsuzuji. Nemyslím si že se to ale děje zrovna často. I když co já vím jak se kluci vlastně poznali. Nad svoji myšlenkou jsem se musela i přesto všechno pousmát.

Jimin mě bezeslov objal.

„díky že tu jsi.” řekla jsem a podívala jsem se mu do očí.

Řekla jsem mu úplně všechno. Od nakupování s Hobim a Jungkookem, skoro líbání se s Namjoonem až po nepřímé vyznání lásky k Jungkookovi. Řekla jsem mu i jak se cítím když jsem s Jungkookem a jak moc miluji ten pohled do jeho čokoládových očí.

„on vážně odešel když jsi mu řekla že se ti líbí? To je vážně idiot, myslím že to nepochopil. Je jasný že se mu líbíš a že žárlí. A Namjoon to pochopí. Jungkook je pro něho jako mladší bratr, přeje mu jen to nejlepší i když to tak někdy nevypadá. A nedělej si starosti z toho co jsi mu řekla, bude v pohodě. Přejde ho to, neboj.

„vážně díky. Ani nevíš jak jsem šťastná  že jsi můj kamarád.” ještě jednou jsem ho obejmula.