The truth untold [Jeon Jungkook]

12

„No nic, já tedy asi už půjdu, když už jsi tady.” zvedla jsem se.

„nechoď.” Jungkookova ruka mě stáhla zpátky na gauč. Byl vzhůru. Díval se na mě přivřenýma očima. Určitě ho vzbudilo když přišel Jin.

„Jungkooku, já vážně už musím.”

„ne, nesmíš jít sama. Něco se ti stane. Zůstaň, půjdeš ráno.”

„vždyť bydlím docela blízko, nic se mi nestane. Navíc stejně bych neměla kde spát.”

„budeš spát u mě, moje postel je velká.” věděla jsem že nemá cenu se hádat. Stejně by mě přemluvil,takže jsem se už ani nesnažila protestovat. Souhlasila jsem že tedy zůstanu přes noc a Kookovi se na tváři vykouzlil veliký úsměv. Jin byl taky moc rád že zůstanu. Já ale moc ne. Jak mám vedle něho normálně spát. Jak se mám ovládat? Vždyť bude tak blízko mě. Tohle asi nezvládnu.
Začala jsem docela litovat toho že vlastně zůstávám u nich a že jsem přijmula Jungkookovu postel.

„dám ti nějaké věci na převlečení a můžeš se jít vysprchovat. Já se vysprchuji potom. Sprcha je tady dole.” řekl JK.

„dobře, děkuji.”  poděkovala jsem a vydala se do sprchy. Pořád jsem přemýšlela o dnešku. Vážně jsem se zamilovala do Jungkooka a nebo to ze mě jentak vypadlo.
Nechala jsem na sebe puštěnou teplou vodu.
Vzpomněla jsem si na Namjoona. Co asi dělá? Rozhodla jsem se že mu napíšu aspoň zprávu. Rychle jsem se tedy osprchovala. Podívala jsem se na oblečení které mi dal Jungkook. Volné černé kraťasy a volné černé tričko. Často nosil černou. Vždycky mi černé oblečení přišlo hrozně obyčejné ale na něm nevypadalo tak obyčejně. Oblékla jsem si kraťasy u trička jsem se zastavila. Hrozně hezky vonělo, stejně jako Jungkook, také vždycky příjemně voněl. Obličej jsem si přiblížila k třičku a vdechla jeho vůni. Musela jsem vypadat vážně vtipně.
Vzpomněla jsem si na ty slova. „miluji tě.” „miluji tě.” „miluji tě.” znělo mi v hlavě pořád dokola. Co když to ale vážně myslel vážně a věděl o tom že to říká? No tak to určitě ne.
I když jsem si moc přála aby to byla pravda, věděla jsem že to pravda není a nejspíš ani nikdy nebude.
Převlékla jsem se a šla do obýváku.
Po cestě jsem narazila na Taehyunga a Sugu.

„ahoj!” obejmul mě Tae div mě nepomačkal.

„takže jsi prošla jeho vibes? A já se bál že ne. Ale byla by to docela sranda kdyby ne. Taehyung totiž některé lidi vážně nesnese a byla by sranda kdyby neměl rád Jungkookovu přítelkyni.” zasmál se Suga.

„proč Jungkooku přítelkyni?” podívala jsem se udiveně. To oslovení se mi dost líbilo a nestěžovala jsem si ale trochu mě to vyděsilo. Nikdy mě nikdo nenazval něčí přítelkyní.

„vždyť Kookie-” nedořekl Suga protože mu TaeTae dal ruku přes pusu. A pohledem mu naznačil ať je sticha

„co?” byla jsem ještě zmatenější.

„nic.” odpověděl Taehyung.

Rozhodla jsem se jimi tedy už nezabívat a napsat radši Namjoonovi tak jak jsem měla předtím v plánu.
V obýváku jsem vyhrabala mobil a našla ho v kontaktech.

„ahoj, promiň za to co se dnes stalo. Měla jsem ti to říct jinak, jen to bylo poprvé co jsem se ocitla v takové situaci. Moc pro mě znamenáš a nechci tě ztratit. Vážně promiň.

Uběhlo už několik minut a Nam se pořád neozýval. Začala jsem mít strach.