The truth untold [Jeon Jungkook]

03

„takže tohle jsou ti tvý kámoši?" zeptala jsem se. Když jsme se přesunuli do obývacího pokoje.

„no vlastně je jich víc, jenom ti ostatní se ještě někde toulají." odpověděl Namjoon.

„aha." zasmála jsem se.

„nemáš hlad?" zeptal se Jimin.

„něco bych si klidně dala." usmála jsem se a Jimin zachvíli zmizel v kuchyni.

Po chvíli se vrátil s nudlemi, nějakým masem a zeleninou. Problém byl že přinesl hůlky a já s nima nikdy nejedla.

„promiň, nemáte vidličku nebo příbor?" zeptala jsem se.

„myslím že ne." řekl Jimin.

„jasně že nemáme-" nedořekl Nam protože ho Jimin zatáhl za ním do kuchyně s tím že se po nich půjdou podívat.

Jenom jsem se nechápavě podívala na Jungkooka který seděl hned vedle mě. Zůstali jsme sami. Super kdo z nás začne konverzaci když se oba stydíme?

„chceš naučit jíst hůlkami?" zeptal se JK. A já nervózně kývla že to tedy zkusím.

„takže musíš je chytit takhle aby ti z nich jídlo nevypadlo." názorně mi ukazoval jak je chytit a jak pak nabrat jídlo. Vůbec mi to ale nešlo. Roztomile se mi smál když mi všechno padalo zpátky do misky.

„takhle se asi nenajíš." smál se.

„to asi ne no."

„tak to tě budu muset nakrmit." zašklebil se. Myslela jsem že si dělá srandu jenže pak mi hůlky vytrhl z ruky a začal nabírat nudle.

„otevři pusinku, letadýlko letí." řekl s roztomilým úsměvem. Nacož jsme vybouchli smíchy.
Na to že zezačátku jen mlčel je s ním docela sranda. Ani jsem nečekala že se budeme bavit.

„no tak otevři." smál se a pak udělal psí oči. Se kterých jsem myslela že se asi celá rozteču.

„vidličku nemáme-" zarazil se Namjoon když nás viděl. Otočil se a odešel. Pak jsem jen slyšela jak se baví s Jiminem v korejštině. Čemuž jsem samozřejmě nerozuměla. Ale Jungkook jo a jeho výraz se proměnil ve smutný. Nic jsem nechápala.

„co se děje?" zeptala jsem se opatrně.
Jungkook neodpověděl, místo toho se zvedl a odešel po schodech nahoru. Nechápajíc jsem zůstala sedět na gauči v obrovském obýváku úplně sama.

„promiň, někdy jsou jako malí." sedl si ke mě Jimin.

„co se stalo? Udělala jsem něco?" nechápavě jsem se na něj podívala.

„je to těžší na vysvětlení. Namjoon si vždycky smyslí že se do někoho zamiloval i když to není pravda. Ještě se nikdy doopravdy nezamiloval. Navíc nevím jestli by se to tebe zamiloval za tak krátkou dobu. Samozřejmě že jsi krásná a určitě neexistuje kluk který by ti odolal. A Nam tě má rád ale láska to není. Jenomže na to bude muset přijít sám, zatím je přesvědčený že tě miluje.

„a Jungkook?" zeptala jsem se smutně.

„ten je zase moc přecitlivělý. Rozbrečí se pokaždé když o něm někdo řekne něco špatného. A Namjoon byl naštvaný protože vás viděl jak se spolu smějete. Myslím že žárlil spíš protože jsi jeho nová kamarádka ale byla s Kookem. Vlastně to bylo taky zvláštní, JK se totiž s holkama nebaví. Je hodně stydlivý a před holkama ještě mnohem víc. Taky jsem ho nikdy neslyšel mluvit anglicky tak hodně. Je vidět že si rozumíte." usmál se.
Vlastně se mi líbilo že je Jungkook citlivý. Přišlo mi jako že kluci v Americe ani nevěděli co city jsou. Je hezké když je kluk dokáže vyjádřit.

„neměla bych za nimi zajít?"

„za Joonem radši nechoď, nedopadlo by to dobře."

„dobře ale za Jungkookem zajdu, vím jak mu teď je." zvedla jsem se a po schodech jsem vyšla do druhého patra.

„druhé dveře v levo!" ozvalo se ještě ze zdola.

Podívala jsem se jestli jsou to správné dveře a následně jsem zaklepala.

„jdi pryč." ozvalo se roztřeseným hlasem.