Mudlovina / DRAMIONE

/9/

Snídaně proběhla naprosto v klidu a bez zbytečných řečí. Tedy, jenom dokud Hermiona toho zaperoxidovaného blbečka nezpražila tak přísným obličejem, který by vyděsil naprosto každého. Možná i ducha. 
Po vydatné snídani tedy z hotelu vyšli opět k autobusové zastávce a Draco nadával jak špaček, že musí jet tímhle místo normálního a především slušného odvozu. Hermiona toho měla akorát dost a jednu mu lískla za ucho a laskavě mu vysvětlila, že je na veřejnosti tak ať mlčí. Což mladého studenta naprosto odrovnalo a zůstal opravdu stát bez jediného slova. 
Když autobus přijel, oba nastoupili. I když Draco s neuvěřitelně zhnusenou grimasou. Vystoupili až o několik minut na další zastávce, tentokrát daleko větší a jak šlo vidět. Bylo tu i dost lidí, což se Dracovi vůbec ale vůbec nelíbilo. Kdyby měl svou hůlku, všechny by proměnil. Nesnášel tolik hluku na jednom místě. Za to Hermiona si to naprosto dokonale užívala. A poté to uviděl. Velký, červený, dvojpatrový autobus. Nemusel nic říkat, Hermiona okamžitě poznala, že tohle je jednoznačně něco co se mu bude líbit. Ukázala tedy řidiči vstupenky a společně vystoupali do druhého patra autobusu jako první takže si vybrali poslední dvě sedačky na konci. Spokojeně se usadili a čekali až se i zbytek posádky usadí. Nakonec je přivítal starší muž v černém kvádru a představil se jako průvodce. A poté jízda začala. 
Projížděli ulicemi Londýna, starší muž jim vždy k něčemu něco řekl. Občas se i zastavili u dané památky a poslouchali vyprávění. A Hermiona mohla vidět na té blonďaté tváři sakra spokojený výraz. Takový u něj snad nikdy v životě neviděla. Musela si ústa zakrýt dlaněmi, aby se sakra nerozesmála na celé kolo, když si ten blonďatý blázen stoupl na své nohy a vztyčil ruce do vzduchu a užíval si studený vítr, který mu cuchal ty jeho dokonalé vlasy. Vážně to bylo naprosto komické a především sakra zvláštní. Protože vidět Draco Malfoye takhle uvolněného a především komického stálo za to.