V době Zakladatelů

1. Cesta k temnotě

Byla za dveřmi. Mluvila o něm. Mluvila o něm jako o nějaké zrůdě. Zrůdě, která ubližuje ostatním lidem, ale on přece nechtěl být odlišný. Jiný než ostatní. On chtěl, aby mu přestali ubližovat, aby přestali být na něj zlí, aby se mu přestali posmívat.

Chtěl, aby se s ním kamarádili. Chtěl, aby si s ním hráli. Chtěl jim ukázat svoje tajemství. Jeskyni, kterou objevil a která byla jen jeho. Chtěl jim ukázat, co umí. Ukázal jim jeskyni a v ní chtěl, aby se pavouci prali mezi sebou, a oni to udělali. Prali se, trhali a požíraly se navzájem. Jemu se to líbilo. Líbilo se mu, co může provádět.

Ale jim se to nelíbilo. Nazvaly ho zlým. Že je zrůda. A že chtějí pryč. To mě naštvalo. Chtěl jsem jim ublížit. Chtěl jsem, aby se jim něco stalo. A ono stalo. Křičeli. Křičeli hrůzou. Křičeli bolestí. Křičeli strachem. Ale já to tak nemyslel. Chtěl jsem jim ublížit, ale zároveň nechtěl. Ale ono se to pak stalo. Já za to nemůžu.

Poté co jsem je vyvedl ven. Řekl jsem jim, že jsem jim nechtěl ublížit a ať to nikomu neříkají. Ale oni hned běželi za ní. Řekli jí všechno a teď ona o tomhle říkala někomu dalšímu, co stál za dveřmi s ní. Kdo to vůbec je? Muž. Neznám žádné muže.

Bude to snad doktor. Ona mě chtěla nechat vyšetřit, ale já nechci.

Dveře se otevřely.

Stál tam stařík. Měl bílé vousy a vlasy až po pás. Kdo je to?

******

Před pár týdny za mnou přišel Brumbál. Učitel přeměňování a vysvětlil mi, že jsem kouzelník. Vysvětlil mi, že za všechny ty událostí, co nikdo nemohl pochopit, které se kolem mě děli, může moje magie.

Přesvědčil mě, abych šel do Bradavic. Do školy, kde se naučím svojí magii používat a kontrolovat. Jinak bych mohl později někomu ublížit. Tak to aspoň říkal, když byl za mnou poprvé. Pak se za mnou stavil ještě jednou. To mě vzal do kouzelnické ulice, kde mi koupil hůlku, učebnice, školní hábity a mnoho dalších věcí do školy.

Pak mi vysvětlil, jak se dostanu na nástupiště devět a tři čtvrtě. Což je kouzelnické nádraží, z kterého odjížděl Bradavický expres.

Když jsme večer přijeli, nacpali nás do loděk a po jezeru jsme dopluli pod hrad. První pohled na Bradavice byl úchvatný. Naprostá krása.

Teď stojím s ostatními prváky před dveřmi. Pěknými zdobenými dvoukřídlými dveřmi. Až se otevřou, máme vejít a postavit se do řady.

Zavrzání. Objevila se ve dveřích skulinka, přes kterou prosvítalo světlo. Objevil se sál. V něm stály čtyři dlouhé stoly obsazené studenty. Na vyvýšeném stupni stál pátý stůl, za kterým seděli profesoři. To vše bylo pod temným stropem s tisíci hořícími poletujícími svíčkami.

******

Tom Raddle seděl na trojnohé stoličce a na hlavě měl Moudrý klobouk.

Je s tebou spojená velká moc a máš ambice se mnoho naučit. Ozvalo se Tomovi v hlavě.

Raddle se nezdráhal a v myšlenkách se zeptal. Kdo jsi, ty co mluvíš ke mně v mé hlavě?

Já starý klobouk, kterého nazývají moudrým.

Kam mě chceš poslat?

Do koleje, která ti nejvíce pomůže rozvinout tvé schopnosti.

A která to je?

„Havraspár," zaznělo celou Velkou síní od moudrého klobouku.

Albus Brumbál si převzal klobouk od malého Raddlea a ten se odešel za potlesku havraspárských posadit ke svému stolu.