3. - Kapitola 3. - Zkouška

160 3 2
                                    

Ve vstupní hale proletěli kolem Roweny. „Pomozte!" křikl Harry a běželi dál do schodů k ošetřovně. Tam Harry položil chlapce na postel. Přivolal hůlkou dokrvovací lektvar a pak hojící lektvar. Oba je do něj nalil.

„Proč se o něj staráš? Vždyť je to jen mukl," hlasitě se ozvalo ode dveří, „Nestojí ani za cenu plýtvat na něj kouzla."

Harry a Ginny se prudce otočili a strnuli. Právě vcházel dveřmi Godrik.

„No tak, Godriku, uklidni se." Uklidňovala ho Rowena, která vstoupila za ním na ošetřovnu. Helga se Salazarem vstoupili mlčky.

„...Ale...je zraněný..." zajíkala se Ginny překvapením.

„Je to mukl. Nestojí ani za zlámaný nehet a k tomu slouží Morganě." Hřměl Godrik.

Pak se vzpamatoval Harry: „Je to jen dítě! Dítě, které je zraněné a potřebuje pomoc." Vyjel na Godrika.

„Co si to dovolujete?! Hulákat na své učitele." Výhružně řekla Rowena.

Harry na ní pohlédl. „To mě nezajímá. Kde je vaše dobrota a ochota pomáhat všem lidem, o kterých se v historii píše? Historie o vás lhala." Odporoval jí hlasitě Harry.

„Harry, uklidni se. My o tvojí historii nevíme vůbec nic. Nezapomeň, že jste přišli z naší budoucnosti." Uklidňoval ho klidným hlasem Salazar.

Helga přešla k lůžku s chlapcem. Hůlkou nad ním několikrát mávla, „Salazare bude potřebovat ještě chorobný lektvar, aby nedostal plíseň do krve."

Salazar podal lektvar Helze a ta ho nalila do chlapce na lůžku.

„Co to děláš?" Prskal Godrik na Helgu a Rowena na ní zle hleděla.

„Je to mukl a Morganin otrok. Nezaslouží si naši pomoc."

„Je to jen malý chlapec. Mladší než naši nejmladší studenti." Řekl klidně Salazar.

„Ale je to mukl, co je nám do něj?" Zle mluvila Rowena.

Helga se na ně otočila.

„Je to dítě, malé dítě. A kdyby mě jako malou nezachránil tvůj otec Godriku, tak bych podobně jako on bez pomoci zemřela." Rozhněvala se a pozorovala Godrika a Rowenu.

„Ale je to mukl..." začal zase Godrik.

„Mě nezajímá, jestli je to mukl nebo kouzelník. Tomu chlapci pomůžeme nebo odejdu z Bradavic." Utnula ho rázně Helga.

„A já půjdu taky." Řekl pevně Salazar.

Godrik a Rowena na ně hleděli a pak promluvil smířlivě Godrik: „Dobře, pomozte tomu muklovi. A vás," otočil se na Harryho a Ginny, už zase se zlobou v hlase, „potrestám, až na to bude čas. A teď nám povězte, kde je Merlin."

„Merlina nejspíš unesli Temní lordi. Aspoň podle vesničanů z Otwellu po něm šli." Začala vysvětlovat Ginny.

„Jeho vůz je rozbitý v té vesnici."

V tom vstoupil na ošetřovnu Viktor. Poklonil se zakladatelům a k Harrymu a Ginny kývl hlavou.

„Spousta vojáků zahynula při boji. Ty, co přežili, jsme ošetřili a odzbrojili. Kouzelníkům, co bojovali s mistrem Merlinem jsme polámali hůlky a všechny přeživší – vojáky i kouzelníky jsme spoutali a uspali. Pár hodin budou mimo."

„Vy jste je nepobili?" rozohnil se Godrik.

Harry se na něj podíval.

„Vždyť jsou bezbranní, to by byla vražda."

V době ZakladatelůKde žijí příběhy. Začni objevovat