V době Zakladatelů

3. Kapitola 11. - Děti noci

Korela probudila velmi prudká a tichá hádka. Pět ze šesti jeho věznitelů stálo pohromadě mezi stromy na druhé straně tábořiště. Po chvíli soustředění jim docela slušně rozuměl, protože měl naštěstí sluch mnohem lepší než lidé. To Harrymu včera neřekl, nemusí přece o sobě všechno vykecat. Nejspíš si to Harry domyslel nebo přinejmenším tušil- stáli hodně daleko.

Ten druid hlídal a určitě poslouchal hádku. Byl jenom průvodce a pozorovatel.

Mladík jménem Darin navrhoval jeho zabití a ten druhý mu přizvukoval.

Viktor s nimi v podstatě souhlasil, ale šel na to pomocí argumentů. Vyjmenovával je hezky jeden za druhým: Nebude je moci napadnout ze zálohy, neprozradí je, nebude je špehovat, nepozabíjí je ve spánku... argumentů měl celkem dost.

Ginny protestovala. Tvrdila, že je zajatec a tedy se nemíní podílet na chladnokrevné vraždě.

Nakonec rozhodl Harry. Prohlásil, že Korela pustí a oni, pokud jim nějak ublíží, ho mohou chodit strašit do konce života. Vtipná odpověď, ale ti tři to brali smrtelně vážně.

******

O hodinu později nechal Harry klec odstranit. Rozloučil se s ním a odešel pokračovat ve svém úkolu.

Své věci našel Korel nedaleko hezky pohromadě. S úlevou zjistil, že jeho malá hromádka perel ležela úplně nahoře. Neměly žádnou velkou cenu, možná tak tři čtyři libry, pro něj ovšem byly nedocenitelné. Stejně jako pro každého jeho druhu. To taky neprozradil. V kupce našel všechny svoje věci, kromě nože, ale ten zahlédl nedaleko zabodnutý ve stromě.

Přes hodinu ho ze stromu doloval. Nakonec nůž sám ze stromu vypadl. Pochopil. Bylo to jen pro jeho zdržení, kdyby se rozhodl je pronásledovat. Pobaveně se ušklíbl.

Nasál vzduch do svých nozder. Stále je cítil. Otočil se a vyrazil, vyhoupl se na nejbližší větev a zmizel mezi korunami stromů.

******

Harry věřil, že se pronásledování od Korela nemusí obávat. Pro jistotu přesvědčil Kalího, aby zametl jejich stopy od tábořiště až k nim. Druid to dovedl mnohem lépe než kdokoliv na hradě.

Ještě předtím než opustili tábor, přiložil Korelův nůž s ostřím dlouhým dvě dlaně - to byl pořádný zabiják - do prohlubně jednoho ze stromů. Kalí požádal strom, aby čepel podržel a nevydal ji nikomu, dokud slunce neosvítí jeho kmen. Jeho společníky rovněž požádal o službu. Měli bránit jejich zajatci v cestě stejným směrem, kterým se ubírali oni sami. Dal jim stejnou podmínku pro splnění.

Počítali tak s půldenním náskokem. Ani jednoho nenapadlo, že za hodinu budou stromy považovat přání za splněné.

******

Harryho společenstvo putovalo další den. Už dávno všichni ztratili stopu pronásledovaných. Druid je neomylně vedl dál. Nezahlédli žádné vodítko, kterého se držel, a to cestu zkoumali velmi pečlivě.

Navrhovali, aby se vrátili k bojišti a sledovali jiné stopy, ale druid je nenechal. Tvrdil, že se už blíží k cíli.

„Kalí, řekni nám, jak dokážeš určit směr, kterým máme jít. Není tady ani zlomená větvička, která by prozradila přítomnost čehokoliv živého," ptal se poněkolikáté Harry, když druid opět změnil směr bez sebemenšího důvodu.

„Nestopuji. Jsem druid. Vím přesně, kde se nachází náš cíl," dostali vše říkající odpověď, kterou odpověděl pokaždé, když se zeptali.

„Ale jak to víš."

„Protože jsem druid," odpověděl, Kalí. Po chvíli opět změnil směr cesty.