Já NEJSEM TY !!!

Sen část 2.

Bylo kolem 23:50 a za Liss přišla jedna sestřička která tentokrát nebyla děsivá ani starší ale tentokrát to byla krásná mladá sestřička která nic neříkala , popadal ji za ruku a rychle s ji šla chodbami a nic neříkala . Liss mlčky šla za sestřičkou a minimálně třikrát málem spadla .
Sestřička Liss dovedla do místnosti kde stalo pár dalších lidí a ani jeden z nich se netvářil že by chtěl Liss oznámit něco pěkného .
Liss ...musíme ti oznámit že tvá matka zemřela . Řekl jeden z doktorů .
C-coze ? T-to nemůže být p-pravda ..Liss se posadila na nejbližší postel , položila hlavu do dlaní a rozbrečela se , sestřičky se jí snažily utěšovat ale marně . Po nějaké době Liss odvedli zpět na pokoj aby se vyspala , řekli ji že zítra ráno se vše dozví . Jenomže Liss se ráno neprobudila v pohodlné posteli kde tu noc usínala ale probudila se s páskou přes oči , roubíkem v puse a připoutanýma nohama a rukama k posteli . Liss se sebevíce snažila pohnout ale pouta byla moc pevná . Najednou na Liss začel mluvit neznámý hlas .
Noták notak , Liss Emili Huston ....nevrť se tak. Ničeho se nemusíš bát my ti nechceme ublížit .
Liss se v hlavě honilo kdo to sakra může být, ale hlas v životě neslyšela . Chtěla něco říct ale roubík ji to neumožnil .
Copak , copak nám chceš říct . Řekl neznámý hlas .
Najednou ji z pusy zmizel roubík a z očí šátek .
Kdo sakra jste ? A co po mě chcete ?!
Liss začala vyšilovat.
Klid klid , opravdu ti nechceme ublížit . Máme jen pár otázek . V klidu na ni promluvil ten ještě před chvílí neznámý hlas , teď už je to neznámý muž , poměrně mladý s hnědými krátkými vlasy v tmavě modrém tryku s potiskem .
Dlouho jsme se neviděli .. dořekl
My jsem se NIKDY neviděli....Liss zvýšila hlas .
Viděli jenom si mě nepamatuješ jak tak vidím. Kdysi když si ještě byla malá si mě málem zabila jenom že to si nemůžeš pamatovat ...
Vy o mě vůbec nic nevíte! Vykřikla Liss.
To by ses divila Lissi , je tak jednoduché proniknout ti do mysli .
Kdo sakra jste ?! Zeptala se Liss.
Kdybych ti řekl jméno tak stejně nic nezjistíš ...je to část která byla z tvé paměti vymazána .
Lissa se už jenom koukla a radši nic neříkala .
Vím na co myslíš Liss . Řekl neznámý muž .
Ale můžeš mi říkat Henstinksi , pane Henstinksi..
Pane ?! Vám nikdy pane říkat nebudu . V tom kdy to Liss vyslovila jen viděla jak Henstiks něco vytáhl z kapsy a už měla jen tmu .
Tentokrát se neprobudila zpoutána ale probudila se v posteli v neznámém pokoji . Pokoj byl celý bílí nic tam nebylo jen postel a ocelové dveře .
Liss se zvedla a šla ke dveřím . V okamžiku kdy k nim přišla na ně začala nejdříve ťukat az do nich pomalu mlátila vší silou a u toho voala . Pusťte mě ven ! Ať je to kdo je ti pusťte mě ven ..!!
Bylo to marné nikdo ji neslyšel nebo , ji někdo ignoroval. Liss to vzdala a sedla si na postel a zkoumala očima pokoj zda neuvidí něco zvláštního . Po minimálně deseti minutách zkoumání nic nevyzkoumala . Najednou se otevřeli velký ocelový dveře do kterých vešli dva namakaní muži , čapli ji v podpaží a vedli ji přes chodbu do nějaké výslechové místnosti . Tady ji posaďte ! Řekl Henstiks a navázal s Liss oční kontakt .
Já sama ! Řekla Liss a posadila se na židli ke stolu před Henstikse . V mžiku se zavřeli dveře a v místnosti byly už jen oni dva .
Tak jakpak se naše Lissi vyspala ? Muselo to být opravdu příjemné .
Henstiks se u toho tak pochechtával .
Bylo to nesmírně úžasné probuzení , lepší než předtím , udělal jste na mě opravdu dojem PANE Henstinksi.
Liss se falešně usmála a opět nahodila unuděný výraz. To jsem opravdu šťastný . Henstiks se usmál .
Tak co po mě chceš , jestli že mě chceš udělat nějakýho svýho poskoka tak se mnou nepočítej ...
Proč bych z tebe měl dělat nějakýho svýho poskoka jak tě to vůbec napadlo ?.. takový já přeci nejsem .
Řekl Henstiks.
Jak mám vědět jakej seš když tě asi neznám ?!... Liss řekla naštvaně .
Achjo ta puberta ...fakt hrozný jak ty děti jsou drzý .... Řekl Henstiks a začal se smát.
Něco k smíchu ? Naštvaně se Liss zeptala .
Ano , jsi vtipná když jsi naštvaná ..tak bezmocná , nevědíc co vše dokáže ....
O čem to mluvíte ?! Nechápavě se na něho Liss podívala .
Najednou tě to bude zajímat , no dobře . Jak je na tom vlastně tatínek ?
Zeptal se Henstiks.
Žádného nemám . Naštvaně odřekla.
No jó ...mě nedošlo že se vrátil zpět na svou planetu ..
Jak jako na svou planetu ?? Liss se na něho opět nechápavě podívala .
Tobě to maminka neřekla ? Uchychtl se Henstinks.
Ne. Odpověděla Liss.
A to měla tolik času ...nebyla schopná ti to říct tak zaplatila životem..
Vy jste ji zabili ?! Vyhrkla Liss.
No tak aby to nikdo nezjistil . Takže můžeš být v klidu . Henstinks se usmál a začal mluvit dál .
Měla za úkol nám tě předat do tvých 13 let ale nesplnila to , dali jsme ji jeden rok ale ani to nepomohlo a my nemohly čekat . Vysvětlil ji Henstiks.
A proč mě tak potřebujete ?... Liss si začínala myslet že si z ní dělá srandu .
Nemusíš si myslet že si z tebe dělám srandu .... Vše myslím vážně .
Liss chvíli mlčela a pak řekla .
AVENGERS vás zastaví !!
Henstiks se začal smát až se popadal za břicho . Jo tak avengers ...ty jsou na mě krátcí . Nemají ani tušení že někdo jako já existuje . Ty mi je pomůžeš zneškodnit .
Já ?! Nikdy ... Avengers nás tu všechny ochraňují a vy je chcete zneškodnit . Navíc ,já naprosto normální holka vám tak pomůžu no ..Liss se neustále dívala Henstiksovi do očí aby to vypadalo že je sebevědomá ale , tak to opravdu nebylo , bála se co se může stát .
Henstiks vstal od stolu a šel k Liss . Vzal ji za paži a táhl ji pryč z místnosti . Liss se mu že stisku vymotala a rychle běžela co to šlo . Chodby byly opravdu zamotané tak běžela podle svého instinktu . Až najednou narazila do tyče které si nevšimla , upadla na zem a ranou do čela upadla do bezvědomí s lehkým otřesem mozku .