Já NEJSEM TY !!!

Zas a znovu

Probudil mě Výstřel . Rychle jsem seskočila z postele a koukla se na hodiny . Bylo teprve čtvrt na 5 . Pak jsem se vzpamatovávala a když mi to všechno tak nějak došlo začala jsem vnímat cizí hlasy .
Otevřela jsem dveře a potichu šla ke schodům.
Srdce mi bušilo jako o závod absolutně jsem neviděla co se děje . Pak mě napadlo co když zabili moji mamku ?! Ale ten nápad jsem hned vyvrátila jelikož jsme zaslechla její hlas .
Co tu chcete ?! Řekla mamka .
Jí ! Dej nám ji už je na čase ....promluvil jeden z těch hlasů.

"Doufám ze tím JÍ nemyslí mě " napadlo mě .

Nedám ji vám , je to má dcera !

Po te co to matka dořekla mi ti bylo jasné ...mysli tím mě ale nechápu důvod . "Nemůžu tam přeci jen tak naběhnout to by bylo naprosto stupidní " v tu chvíli mě nenapadalo co udělat tak jsem zůstala a poslouchala co se bude dít .
Pak bylo už jen ticho až se najednou ozvala rána a moje matka začala křičet , ozvala se druhá a stichla . Nebyla to jako rána výstřelu ale jakoby někdo někoho praštil nějakým plechovým náčenim . Tentokrat mi to už nedalo a seběhla jsem schody . Nikde nikdo nebyl jen jsem viděla moji matku jak leží na zemi v louží krve . Jako právní jsem zkontrolovala její tep "ještě žiješ , neumírej to zvládneš " potichu jsem vyslovila a běžela k telefonu , začala jsem volat záchranou službu .

Sanitka přijela rychle naložili mamku a mě vzali s sebou . Ještě před tím než jsem to všechno udělala u matky ležel papírek ..asi nějaký dopis nebo co . V samotné jsem začala přemýšlet co je v něm napsáno tak jsem se rozhodla ze to zjistím . Obálku jsem vytáhla z kapsy a na ni bylo napsáno : pro Lissu
Najednou na mě promluvila jedna z doktorek.
Co to máš? Začala se zajímat a snažila se mě uklidňovat .
Nechtěla jsem lhát ale říkat ji že to je dopis nejspis od těch co ti vše zavinili nepřicházelo v úvahu tudíž jsem řekla .
To je od kamaráda se kterým se znám už hodně dlouho ale nemuzem se vídat .
Kupodivu tomu uvěřila a dal se už na nic neptala .

V nemocnici .
Bylo 7:22 když za mnou přišli vyšetřovatelé a začali se mě vyptávat na různé otázky .
Snažili se zjistit co se stalo ale to bych nebyla já abych jim nelhala chtěla jsem zjistit sama kdo ti byl a ne aby se do toho michali oni . I já sama vím či je v dnešním světě všechno možné lépe jak oni . Řekla jsem ji ze vůbec nic nevím a ze jsme tam matku našla ležet když jsem vstavala do školy .
Vyšetřovatelé odešli a já měla konečně volno šla jsem na zachody abych si mohla přečíst konečně ten dopis .
Rozdělal jsem obálku a vytáhla z ní papír . Bylo na něm psáno že ať už to čekat budu nebo ne dostanou mě za každou cenu . Což mě celkem vyděsilo . Všechno jsem zmačkala a hodila do koše . Začala jsem propadat panice a vše na mě začalo doléhat měla jsem pocit že to se mnou každou chvílí sekne . Vrátila jsem se zpět na chodbu a čekala co se bude dít dál.
A najednou mi to došlo .
"Ten sen !!!!"
"To nebyl sen bylo to varování !"
Přece není možné aby mě sen měl varovat před budoucností ....aaa já zapomněla v to to světě je možný naprosto všechno . Tak nějak jsem se začínala smiřovat s tím že to matka nepřežije a ze já půjdu asi na 3 roky k nějakýmu typokovi .... Asi bych byla radši abych se zase vzbudila a zjistila ze to je doopravdy sen ale nebylo tomu tak .

Všechno se až na par drobnosti odehrálo naprosto stejně jako ve snu .
Matka zemřela , dostala jsem se pod ruku Henstikse .... Už je to 9 týdnu co mě tu drží a mučí a mám pocit že to nikdy neskončí .