Já NEJSEM TY !!!

O 3 roky později

Měla jsem pocit že je to čím dál tím horší ale jedním dnem se to aspoň trochu zlepšilo .
Přišla mi spolubydlící, jmenovala se Anna . Moc jsme si rozuměli , trávili spolu všechen čas , pracovali spolu , jedli a tak dále . Zjistila jsem ze ona je z normální slušně rodiny a ze nejspis důvod toho ze jsme tady je úplně naprosto ubohý ...jsem tu kvůli tomu ze jsem prý mladé , naprosto bezmocné dívky a chtějí z nás udělat nějaký "super lidi co budou vraždit " ale já jim takový pohádky fakt nežeru .

Neměla jsem ponětí co se mezitím ve světě děje , zajímalo mě taky jestli mě vůbec někdo hledá , nebo jestli na mě Peter myslí .
Nebylo noci kdybych neuronila aspoň slzičku nad tím že mi chybí můj starý dobrý život kde jsem konečně potkala toho pravého přítele Petera . Měla jsem plno pocitu tetě ani nedokážu vyjádřit slovy. Chvílemi to byla nenávist poté lítost a sebe lítost .
Každým dnem , každou hodnou , každou minutou jsem se s Annou snažila vymyslet plán jak utéct ale to bohužel nevyšlo .

Přesněji 12. Září Annu zabili, jen kvůli tomu že odmítla splnit jeden úkol . Od te doby radši poslouchám na slovo aby se mi nestalo totéž . Dali jsme si totiž přísahu ze ať se komukoliv co stane musíme to aspoň jedna zvládnout s dostat se odsud . A já to splnim , dostanu se ven . Možná jsem si až moc věřila ale sebedůvěra je důležitá můžete toho díky ní hodně dosáhnout .

Od doby co Anna zemřela jsem se i já žmenila sice se říká ze čas rány zahojí a je tomu tak .
Nebyla ze mě už žádná křehotinká holčička jako dříve . Možná mě to otroctví dost zocelilo .
To jsem si tedy myslela do te doby dokud mě nedopadli a nedotáhli k Henstiksi .
Rozhodl se totiž ukázat co se pravé děje ve světě . Nezapomněl se totiž zmínit o tom že mi vyvraždil celý zbytek rodiny , to mě zlomilo .
Myslela jsem si ze už nic horšího být nemůže ale pak mi ukázal jak se celý svět snažil ovládnout jeden magor a to mě úplně "dodělalo" . Asi jsem byla ráda že se zase vrátím na pokoj .

Tu noc jsem nemohla spát . Ležela jsem na zádech , zírala do stropu a u toho přemýšlela jak se asi tam nahoře mají .....už mi nikdo nezbyl . "Počkat vlastně PETER "
Hned jak mi to došlo cítila jsem teplo u srdíčka
Jsem rada že aspoň jeden člověk .
Nevím kolik asi tak mohlo být ale najednou mi do pokoje vlítli dva ozbrojení muži , čapli mě a rychle se mnou šli pryč jako nechci nic říkat ale mohli být trochu opatrní několikrát za cestu jsem se bouchla do futer kterými jsme procházeli a nohama sejmula sloup .

Dotáhli mě k velikým ocelovým dveřím a začali něco říkat . Nic jsme jim nerozuměla nemám tušení co ti bylo za jazyk .
Dveře se otevřely a hned za nimi byl obrovský útes.
Šli k němu a svázali mě ruce .
"Neměli to zjistit , oni ne "
Řekl přicházející Henstiks .
"C-co neměli zjistit pane ? A kdo ?"
Nedalo mi to a musela jsem se zeptat.
Henstiks se jen blbě ušklíbl .
"Že tě mám já "
Jak to dořekla tak se zamračil.
"To jsem tak vzácná nebo proč mě tak potřebujete ?"
"Patříš mě a já se nerad vzdávám svých věcí ."
Nahodila jsem trochu nechápavý výraz a najednou z dá-li slyšela hlasitou ránu .
Henstiks znečistil . "Víte co schovejte ji !"
Ti dva chlapi mě popadli a začali vlést zpět do budovy . Jednomu asi došlo že to cele ve vnitř uvidím tak mě pro jistotu vzal tyčí po hlavě a tím mě řekneme že "uspal" .

Probudila jsem se v uzavřené místnosti chvíli jsem hledala vypínač na světlo jelikož všude byla tma ale když jsem ho rosvitila zjistila jsem ze jsem v nějakým kumbálu .
Dala jsem ucho na dveře a snažila se odposlouchávat co se děje za nimi ale nic jsem neslyšela a to mi bylo zvláštní .
Zkoušela jsem najít něco díky čemu bych se mohla dostat ven jelikož kdo by zabezpečoval kumbál. Ohledls jsem se a uviděla klíče .
"Ajajaj někdo si tu něco zapomněl "
Klíče jsem zvedla a zkusila jeden po druhem jestli nějaký bude pašovat do zámku .
Asi po deseti pokusech jsem našla ten zprávný .
Odemkla jsem a pomalu začala otevírat dveře .
Když jsem je otevřela dokořán nikdo mě naštěstí nezabil . Chvilku jsem čekala jestli se někde někdo neobjeví a pak se vydala na cestu .
Zastavila jsme se u prvních dveří a pomalu vešla . Našla jsem dokonalý převlek . Oblékal jsem na sebe bílou zástěru a do ruky popadla koště . Nenápadně jsem do kapsy ještě přihodilo samdwich který ležel na stole .

Do chodby jsem vkročila sebevědomě a vydala se dál. Trochu mi to připomínalo labyrint , všude miliony cestiček a šance ze to je ta správná, byla minimální . Šla jsem podle instinktu a ten byl evidentně dost dobrý dostala jsem se do uličky kde na konci stáli dva bodyguardi . Čím víc jsem se k nim přibližovala tím víc se mě zmocňovala panika , ale i tak jsme se snažila vypadat sebevedomně .
Jeden z nich začal to u druhému něco suškat , tak jsem radši zrychlila krok a prošla kolem nich . Najednou jeden z nich zařval . "To je ona !"
Jak jsem to zaslechla začala jsem utíkat jak jen to šlo.
Už jsem měla pocit že jsem dost daleko ale najednou . "Prásk" a už to bylo za běhu jsem to napálila přímo do tyče . Tudíž jsem upadla do bezvědomí .
Už si jen pamatuju jak mě někdo zvedá a rychle odnáší ,pak jsem opět zavřela oči a nejspíš usnula.