Uběhlo pět let a Liss měla slavit své 19 narozeniny jenomže místo toho musela cvičit a u toho ji mlátili a týrali . Celých pět let nedělala nic jiného , bylo to pro ni už všední nic nového jen trénink a neustále bolestí , všude modřiny šeredně jizvy a další nepěkné věci . Ale Liss věděla že nemá šanci se od tamtud dostat . V 11:30 za ní přišel Henstiks .
Takhle po ránu ? Tu cvičíš ? Henstiks se zasmál .
Liss se na něho jen podívala a pokračovala v boxu .
Notak Liss , usměj se trochu .
Liss dělala jako by ho neslyšela .
K sakru Lisso . Henstiks hodil na zem skleničku od vody a roztříštila se .
Lissa se lekla a přestala v boxu . Otočila se na Henstikse . Co potřebujete pane ? Vystrašeně promluvila .
No konečně . Henstiks se pousmál . Lekl jsme se že me neslyšíš .vzpomněl jsme si že máš dneska ty narozeniny tak jsme ti přivedl takový dárek .
Dva bodyguardi přivedli nějakého muže kterého nikdy neviděla.
Pojď sem . Řekl Henstiks.
Liss k němu přišla a nevěděla co má dělat .
Na . Henstiks Liss podal pistoli .
Zabij ho !
Ne ! Vykřikla Lissa .
Dělej !
Je to nevinný člověk ...nebudu ho zabíjet .
Prostě ho zastřel . Zvýšil na ni Henstiks hlas .
Ne neudělám to .. řekla Liss a začali ji téct slzy z očí .
Tam to udělám sám . Liss nestihla nic říct ani udělat a Henstiks může zastřelil .
Liss se zastavila a snažila se zadržet brek. P-proč jste to udělal ?! S breky se zeptala Lissa .
Protože jsem chtěl . Henstiks se otočil a odešel .
Lissa rychle začala utíkat do svého pokoje kde se zavřela .
Po nějaké době tam za ní přišel Henstiks a snažil se ji přemluvit ať výleze ale Liss nesla a zůstala v pokoji . Což udělala dobře jelikož přibližně po deseti minutách celá základna kde byla vybuchla . Jediné co zůstalo byl její pokoj který byl zabezpečeny . Pár hodin po výbuchu
Se Liss neprobouzela jelikož výbuch neskutečně otřásl budovou a na ni se sesypala čas stropu a ona upadla do bezvědomí .
Když se Liss probrala tak cítila že ji všechno strašně bolelo a nemohla se pohmout . Začala otvírat oči a najednou na ní promluvil mužský hlas.
Dobré ráno dámo.
Liss nerozpoznala kdo je to jelikož vše bylo tak nějak rozmazané ale hlas ji tentokrát byl povědomí a zněl poněkud že ji neplánuje zabít .
Jen v klidu , ničeho se neboj . Promluvil na ni opět ten hlas .
Lissa se pokusila zvednout ruce a promnula si oči . Hned jak zjistila kdo na ni právě teď mluvil zastavila se a jen zírala .
To mě vidíš poprvý v životě že se na mě tak koukáš?
Lissa se usmála a rekal , vy jste -
Tony Stark . Dořekl to za ní .
Jinak říkej mi Tony prosím .
Dobře . Odpověděla Liss .
Vy mě znáte ? Zeptala se Lissa .
Ano , jsi Lissa Emili Huston která před pěti lety zmizela beze stop .
Musela sis zažít opravdu strašných pět let s tím magorem.
Vy ho znáte? Divila se Liss .
Znal jsme ho , myslel jsme že je mrtvej , kdysi byl v blázinci a když ho pustili tak si všichni mysleli že se zabil .
Tony se posadil vedle u postele na které ležela Liss.
Nevíte co po mě chtěl ? Proč mě zajal?
Zeptala se Liss .
Ty to nevíš ? Divil se Tony .
No právě že mě to za těch pět let neřekl . Furt opakoval že ještě není čas . A snil o tom jak zničí Avengers.
Rekal Liss .
Ve vašem domě se našel tento deník . Tony ho podal Liss . Předpokládáme že byl tvůj .
Děkuju . Řekla Liss a prohlédla si ho zda je tam vše co tam bylo . Takže je tvůj ? Zeptal se Tony .
Ano to je . Odpověděla Liss .
Až ti bude dobře tak si popovídáme potřebujeme se tě zeptat na pár otázek ohledně toho co jsi zažila a tak . Dobře? Řekl Tony a usmál se .
Dobře. Odpověděla Liss .
Tony se zvedl a odešel z pokoje .
Když odešel Liss se zvedla a začla to tam celé prozkoumat jestli nenajde něco co by se jí hodilo. Když začala otvírat šuplíky promluvil k ní Jarvis .
Slečno Emili potřebujete něco ?
Liss se otočila a snažila se zjistit kdo to mluví . Říkejte mi prosím Liss a ne Emili mám to radši .
Dobře. Řekl Jarvis . Mám vám někoho zavolá slečno Liss ? Zeptal se .
Ne děkuji vše je v pořádku . Odpověděla Liss aniž by věděla s kým právě mluvila .
Po deseti minutách marného prohledávání zvolala .
Haloo? Náhle se ozval Jarvis . Jsem zde k vašim službám slečno . Říkejte mi prosím Jarvis .
Dobře Jarvisi. Zavoláš mi prosimtě Tonyho ? Už mi je dobře ...řekla Liss.
Ovšem , už jsem mu vzkazal.
Děkuji . Liss se usmála a šla se posadit aby to nevypadalo zvláštně .
Tony přišel do pokoje . Tak pojď za mnou . Zvolal. Liss se zvedla a šla hned za Tonym , který ji vedl do rozlehlé místnosti s gaučem a malým stolkem se dvěma hrníčky kávy .
Posaď se . Tony ukázal na gauč a sedl si také na proti Lissi .
Jestli ti nevadí o tom mluvit tak mi to teď můžeš všechno říct . Řekl Tony .
Dobře. Začalo to tak .................
Liss to všechno řekla Tonymu který se po jejím dovypravění zvedl a neustále si vyčítal to že ho z toho blázince nechal pustit .
Po trapné chvilce ticha se Liss zeptala . Nebývá vás tu víc ?
Tony se na ni podíval a pak odpověděl . Jo jsou tu všichni akorát v jiné části momentálně v této budově jsme jen my dva , řekl jsme jim ať tu radši nejsou aby jsi nebyla vyděšená nebo tak .
Liss se pousmála a jenom dořekla. Aha , ale mě by to nevadilo kdyby tu byli .
Pak si tam ještě chvilku spolu povídal a po té Liss Tony zavedl zpět na pokoj aby se vyspala jelikož už bylo pozdě večer a ona byla už unavená .
ČTEŠ
Já NEJSEM TY !!!
FanfictionNe vždy vám bude život otevírat všechny brány které potkáte, někdy si je musíte otevřít sami tzv. Osamostatnit se . -L.E. Huston Liss to nemá vůbec jednoduché ve svém nemálo zvláštním, chaotickým životě. Jedna osoba se ji však snaží "pomoct" jinak...