Kenzie seděla u snídaně, podpírajíc si dlaní bradu, zírající na Cavazziho. Kdyby měla po ruce svou druhou paži, míchala by to „něco“ v misce, co dostali k „jídlu.“
„Uh, hehe, to bylo vtipný,“ okomentovala jeho výlevy.
„…nalogoval jsem se na toho vocasa a víte, co měl v hlavě?“
„Nasráno,“ odpověděli unisono další z nich.
„Přesně! Pokud se začneš brodit po kolena v hovnech, jsou jen dvě možnosti jak ses tam dostal - buď si spadnul do latríny nebo si v hlavě někoho z Delty!“
„Muhehe, to je dobrý,“ zazubila se.
„Co je?! Kowalska ti vymyla mozek?“ Blackwood její „stav“ nechápal. „Čumíš tu na toho taliána od samého začátku jak na svatej obrázek. A ještě máš tu drzost se těm jeho žvástům smát! Ty sis šňupla těch svejch prášků na bolest, co?“
„Hele,“ dloubl do ní Mikels a důvěrně se k ní naklonil. „Sháním nějakej matroš. Koupím od tebe pár pilulí, řekněme - za pade?“
Johnny si právě sedal za stůl. „Bych se z toho – co to je zase za šlichtu? Smrdí to jak vyblitá ponožka vod psa! Jednou jsem to zažil, takže vim, vo čem mluvim!“
„Hehe,“ Kenzie ho sledovala, jak kydá tu hmotu v misce.
Zvedl k ní hlavu. „Co je s ní?“
„Je sjetá,“ zasvětil ho bez většího zájmu Blackwood.
„Aspoň dvě, dám ti za obě třicet,“ škemral Mikels.
Cavazzi najednou zadoufal. „Pokud se vezeš na hřbetě duhovýho jednorožce, mohla bys být povolná a konečně mi ukázala ty svoje kozy, Kenzie.“
„Připadám si jak na farmě – vůl, hovado, kozy, prase …“ Johnny vyjmenovával a názorně ukazoval na každého z nich.
Blackwood proti němu namířil lžíci. „Jen ty sem nezapadáš – mluvící pinďoury si hýčkají ve věznicích a teplárnách.“
„Kenzie, tak aspoň jednu za dvacet. Nebuď svině,“ loudil dál Mikels.
„Svině – na tu jsem zapomněl,“ chytil se posledního slova Johnny.
Kenzie se narovnala s úsměvem na rtech. Za její „stav“ nemohly ani prášky, ani duha, ale Joe. Byla pravda, že plula na růžovém obláčku, plná euforie a neutuchajícího štěstí a právě z těchto nových pocitů byla tak trochu mimo.
Hned po probuzení si s Joe vyměnily pár roztomilých přisprostlých esemesek, kterým se pokaždé hihňala jak nadržený teenager.
Ještě předtím, než Joe musela komunikaci přerušit kvůli testům, na které byl čas, domluvily se, že jakmile bude po všem, vyzvedne ji Kenzie z marodky a pak…
Uff, ty tři tečky za nedokončenou větou byly tak rajcovní!
Obě jsou teď pro armádu nepoužitelné, obě jsou „out of service.“ Konečně! Teď budou mít prostor si všechno vynahradit!
Najednou jí bylo těch pakoňů u stolu líto, taky by měli někoho mít, měla by je potěšit.
„Chlapi, mám vás všechny moc ráda, jste pro mě jak starší bráchové, které jsem nikdy neměla, rodina, která vzala za své hned po mém narození. I když jste někdy fakt nesnesitelní kokoti, stejně se mezi vámi cítím hýčkaná,“ vzala vyděšeného Blackwooda kolem ramen. „A dnešní večer si zpestřím vašima prachama. Díky blbečci, že jste Kowalskou neodmítli při uzavírání jednoznačných sázek.“
ČTEŠ
This is How We Roll (in the Army)
General FictionJoe Winter - navigátor alias „slídil." Kaylen McKenzie - exekutor alias „bořič." Armáda v blízké budoucnosti. Jednotka Beta zajišťuje likvidaci těžké vojenské techniky nepřátel. Navigátor se schopností vidět „i za roh" během několika vteřin vyhled...