- 22 -

137 6 3
                                    

Od chvíle, co ji vyložili v jiné budově se její status z „mrtvoly" změnil na „rukojmí." Pořád nic moc, ale pokud by se dostala ke zbrani, mohla ji použít. Jenže její vlastní byla prázdná, a chlapi okolo nevypadali, že by se o ty své chtěli dělit.

A taky je netoužila moc provokovat, protože stačila jedna tečka přidaná k těm dvěma, co měla rozprsklé na hrudi a roli mrtvolky by si zopakovala i tady. Proto si teď sedla do kouta, stranou od ostatních. Vypnula alarm na hodinkách a sáhla instinktivně po pouzdru. „Do prdele!"

Zůstalo zapomenuto několik kilometrů daleko. Sakra, tohle se jí stalo poprvé. Hlídala si ho jako ostříž, vždy dbala, aby bylo plně vybaveno, než vytáhla paty z baráku. Jestli ho teď někdo ščoří, bude mít co vysvětlovat, a to nejen Steelovi. Přestože bylo prakticky nedobytné a svůj poklad vydalo pouze po otisku jejího bionického ukazováčku, ztráta by byla hodně mrzutá.

Kurvapráce! Od doby, co tu začal vysírat Tým 2 šlo všechno do kytek! Měla si odbýt své - teď už by to skoro mohla mít za sebou a při troše štěstí by na chlapy z Alfy nemusela narazit hezkých pár týdnů. Sbohem a šáteček!

Ale to ne - to se prostě zase musí posrat!

A tihle esa si snad myslí, že se pro ni Lennox hned pohrne. V lepším případě si dá načas a přijde v klídku předními dveřmi. Proč by se pro ni měli namáhat s nějakou záchrannou misí? Byla jim celou dobu jen osinou v zadku.

V tom horším ji tady nechá a bude si užívat klidu. Se Steelem si to pak nějak srovná.

Jop, tak či tak, v téhle místnosti byla jediná, která nic velkého neočekávala. Protože si Jednička se všemi tady vytře akorát tak prdel.

Její skepticismus dostal K. O., když se o pět minut z Millerovy vysílačky ozvalo hlášení hlídky. „Jednička dorazila. Jižní strana, zatím bez pohybu."

„Rozumím."

Velitele Týmu 2 tahle zpráva nechala absolutně chladným, ale když zaregistroval Kenzeiin výraz, komentoval ho.

„Vypadáš zaskočeně, vojíne. Nevěřila si snad, že tohle jen tak nechají být."

„Já víře moc nedám, jsem spíš notorický pochybovač."

„Tvůj náhled na kapitána Lennoxe mě překvapuje. Nezaváhal poprvé, tak proč by měl teď?"

Poprvé? Co jako poprvé?

Zvedla se, měla těch nejasných narážek už plné zuby. „Můžeme vyložit karty na stůl, kapitáne?"

Rozmýšlel jen na sekundu, než přikývl.

„Je tahle operace oficiální? To, že jsem tady, a jakým způsobem jsem se sem dostala - můj nadřízený, major Steel - on s tím souhlasil?"

„Pro dnešek jsi součástí Alfy a podřízená jejímu veliteli."

„Ano, veliteli Týmu 1. Kapitán Len-"

„Kapitán Lennox jistě obhájí před majorem, proč to člen jeho mužstva podělal a přišel při výcviku o miliardovou investici." I když se snažil svou jízlivost potlačit, nebyl v tom dobrý.

Rozbouřené emoce, otravný alarm na hodinkách, ztracené pouzdro a sled posledních událostí, kdy byla jen součástí něčích plánů - tohle se v ní štosovalo, jak v Lukovi Deveraux zkažený kebab. A Miller právě tím, jak ji nazval, zapálil rozbušku.

Co chce ven, nemělo by se držet uvnitř a navíc v okolí nebyl nikdo, kdo by jiskry zadupal.

V Kenzie bouchly saze.

This is How We Roll (in the Army)Kde žijí příběhy. Začni objevovat