This is How We Roll (in the Army)

- 3 -

„To, že je tohle rutinní výcvik, neznamená, že se budete flákat! Řádní občané téhle země odvádějí daně a chtějí za ně to nejlepší! Takže chci vidět plná skóre, profesionální spolupráci a žádný zvratky nebo podobný svinstva! To platí hlavně pro nováčky! Dobrá – připravte se k navázání kontaktu, slečinky!“

Ve výcvikové hale A byly umístěny obří obrazovky, jen několik centimetrů nad zemí, s maximálním rozlišením a snímačem pohybu. Ten přijímal signál z vysílače umístěném na každé jedné odstřelovací zbrani.

Připevnili si malé lesklé čipy na určené místo, těsně za ucho. Trochu to štíplo, jak se zakously do kůže a v hlavě to mírně zašimralo – známka, že jsou na příjmu. Někde v další místnosti udělali navigátoři to samé.

Kenzie začala zhluboka dýchat. Její příprava spočívala ve výstavbě pomyslné zdi – Kowalska se nedostane nikam, aniž by o tom nevěděla.

„Dobře. A chci vidět ukázkový kontakt!“ seržant mezi nimi procházel a mračil se. Ani vyšší šarže nebyli z těchto manévrů dvakrát odvázaní. Pro ně to znamenalo tuny papírování.

Výstupem třídenního kolečka bylo zacvičení nováčků a sestavení „nového páru“ v případě ztráty jednoho z dvojice „páru stávajícího.“ Což v normální mluvě znamenalo, když zhebneš, tvůj parťák dostane ihned „pasující“ náhradu. No jo, armádu tenhle projekt už stál spoustu peněz, není čas na prostoje –

Kowalska se vřítila dovnitř, jak Kenzie předpokládala. Zabolelo to tak, až se jí zatmělo před očima, žaludek se obrátil, jakoby do něj dostala ránu. Zvláštní – podivila se, než si pozvracela boty.

„McKenzie! Jaké části z věty A ŽÁDNÝ ZVRATKY jsi nerozuměla?!“ seržant jí hulákal za zády.

Utřela si bradu. Jen ještě víc nahlas – v centru města tě určitě neslyšeli.  

„Už se to nebude opakovat, pane!“ procedila.

„To si piš, že nebude! A teď ten bordel pod sebou ukliď. Nebo tě v tom příště nechám vyválet!“

„Ano, pane!“ Tohle bylo tak ponižující. To, že se poblili další čtyři nováčci se bralo jako nudný standard. Avšak když to udělal někdo z mazáků – to se tradovalo ještě měsíc. Teď v tom byla sama.

Do té doby, než sebou praštil Kowalski. Díky, Joe. NE - tohle nesmí. Myslet na ní, si po celé tři dny zakázala. Promiň, Joe. KRUCI!

Je těžké skrývat uvnitř hlavy něco, na co myslí skoro pořád.

„Medik!“ řval seržant.

---

Co se děje, Ken? Snad na tebe nejsem moc divoká.

Nevolnost z nedočkavosti. A neříkej mi Ken!

Můžeme začít? Nebo jsi pořád ve stavu nedočkavosti?

Jedinej, kdo tu zdržuje si ty!

Ou, Ken.  Čekala jsem, až si to pod sebou vytřeš do sucha –

Milý. A nechceš ty si odskočit za bratrem na ošetřovnu – taky ráda počkám.

Je velkej kluk, zvládne to.

Ale dolu šel jak podělaný mimino!

Za to jí Kowalska nechala podruhé pozvracet.

„McKenzie! Hezký skóre – dvě šavle vs nula nastříleno! Víš, proč jsme tady? Řek´ti vůbec někdo, co je cílem téhle opičárny?“ seržant jí byl opět za zády.