This is How We Roll (in the Army)

- 10 -

Ani s nasazenými brýlemi jejich situace nezískala na růžovosti. Kenzie je utáhla upínacím páskem a upravila si rám, lemovaný měkkou výstelkou, kolem očí. Vojenské brýle měly balistická skla, která skýtala ochranu proti střepinám a nepředvídatelným úlomkům z okolního prostředí. Znamenalo to, že když ji bouchne to 58 kilové hovado s metrovým pigárem co měla před sebou do obličeje, urazí ji to sice hlavu a ksicht bude na maděru, avšak chráněné oči se na tu hrůzu budou moci dívat ještě pěkně dlouho.

Ani ne tak díky čirým sklům jako díky tomu, že drony byly už blízko, konečně rozeznala typ. Zabouchala dlaní do střechy obrněnce.

„Jsou to techničáci! Drž rychlost a směr!" řvala, aby ji přes hukot motoru bylo v kabině slyšet.

„Zapomínáš, kdo tu má oči! Věděla jsem to a ještě byly za horizontem!" ječela Kowalska zpátky.

Blablabla, Kenzie vypustila němě z pusy, mezitím co měnila původní a skoro prázdný pásový zásobník s náboji.

Tyhle drony měly za úkol zastavit pojízdnou kolonu - pátraly z výšky po slabých místech obrněných vozů, protože jedině tak je měly šanci dostat – tedy pokud to v první řadě nedostal řidič, jenže na tom si většinou, díky neprůstřelným sklům, vylámaly součástky a podvozek byl, s pláty tak silnými, aby vydržel i nájezd na minu, prakticky nedobitný.

Proto byly posílány v takovém množství – vyrovnávaly nerovný boj početností, rychlostí a vlezlostí.

„Máš ještě nějakou radu?" ozvalo se kousavě z vně.

„Jo! Pokud ti polezou až dovnitř, nakopej jim s Malou Lizzie prdel!"

---

Kenzi zatnula zuby, když se celé její tělo rozklepalo pod zpětnými údery automatické rychlopalné zbraně. Tahle bestie měla kruhovitou pojízdně otočnou základnu, což umožňovalo manipulaci celých 360 stupňů a maximální možný dostřel přes 6000 metrů. Nechala je přiblížit se aspoň na půlku.

„Chrápeš tam, do prdele nebo co?! Nemám zájem bejt s těma sračkama v průvodu!" řvala Kowalska.

„Řiď, ať jedeš líp!"

Stačilo uvolnění pojistky, aby se aktivoval automat. S Kenzie to cuklo doleva, napůl chromá pravačka neudržela nečekaně prudce poskakující rukojetě. Ocelová hlava se stočila k zemi a první dávka zvířila prach na cestě.

„Kurva!" hekla se slzami bolesti v očích. A tehdy poprvé zapochybovala, že tuhle saň plivající dvanáctset ohnivých několika palcových nábojů za minutu, zvládne.

Bylo to o tolik jiné, než ovládat svou Velkou Lizzie - budiž jí země lehká, jistě je teď ve zbrojním nebi, kde jsou pušky vyrobeny z pušek. Tohle její ramenní vazy trhalo na cucky, kloub už asi dávno opustil svou jamku. Jediné co jí z pravé ruky zůstalo funkční, byly prsty.

„Co to, kurva, bylo?!" ozvalo se z kabiny. A hned na to - „Bože! My tu vážně chcípnem!"

I kdyby si tu pazouru měla Kenzie uhryzat a použít místo ní svůj zadek – všechno by pro ni bylo snesitelnější než nechat Kowalskou si myslet, že to nezvládne!

Jednou už zklamala a kvůli jejímu selhání teď Kowalska bojovala dvě bitvy.

Znovu to už neposere!

„TOHLE byl taktický tah!" zahulákala. No, tak teď už se asi posere!

---

Ty kovový pičusové lezly všude!